Literární web Sůvička

Na bělmu očním aneb na neviděnou

redakce

Jste unaveni pohledem na svět? Neměli byste si nechat ujít nejnovější sbírkou královéhradecké spisovatelky a básnířky Dráži Holmannové Na bělmu očním aneb na neviděnou. Její originalita spočívá v mnoha věcech. Své myšlenky , názory, mnohdy štiplavé, otevřené, nezkreslené a bolavé jako zanícené spojivky podle potřeby dochucuje, dávkuje, zjemňuje a podává jako lék… Nelže, jen se skrývá v zákoutí myšlenek, snad že pravda bolí, snad že skutečný svět,kde princezny upadají v nemilost, má tak málo společného se světem fantazie. Zkuste se dívat jejíma očima…

 

Anotace:

 

Čtvrtá samostatná autorčina lyrická básnická sbírka, 68 básní napsaných hutnou metaforou, i hravých a experimentujících. Na bělmu očním jsou niterná témata, nárazy na hořkou pravdu, na sobectví druhého a na zmatený svět. Nezkreslené, hořké, bolavé myšlenky. Básník jde po cestě, kterou mu vnutil život, po cestě utrpení, ale přesto nakonec rozezpívá prorocké písně a dokáže velké věci.

 

 

 

 

 

Ukázky z knihy:

 

Do rána

 

na polštář z chobotnic

pokládám hlavu

a přísavky noci

rozcuchají mé sny

učesat nejdou

jen ostříhat

úsměvem rána

 

 

 Až…

 

až mě zahalí

mořské korály

červené a bílé

snad se zpomalí

úprk této chvíle

v pouhé loudání

plné nutkání

a zas zrůžoví nám brýle…

 

 

Víš, že…

 

víš, že stíny nemívají závratě

moje splíny se učí plavat ve vatě

cukrově skelný a můj stín věrný

ztrácí rovnováhu…

 

 

Rozvlnily se

 

rozvlnily se lány obilí

jak boky havajských tanečnic

my po žhavých uhlících chodili

a necítili vůbec nic

jenom vůni připálené kůže

když vpíjí se do potu

jak smyslná hudba z Moulin Rouge

co probouzí tě k životu…

 

Drahomíra Holmannová (1978; Hradec Králové)

 

Již coby malé dítko objevila krásu literatury a výtvarna, zakousla se do nich a sytila se, až jí boule za ušima naskakovaly. A jednoho dne také ona zatoužila někoho nasytit, i vrhla se do pokusů vlastní literární tvorby, do psaní a do návštěv výtvarného kroužku, prošla školním časopisem, zahořela láskou k malířství, s cílem stát se malířkou, později v ní převládla potřeba věnovat se humanitním vědám a jazykům, proto zvolila jazykové gymnázium, ale stále v ní hořela i láska k přírodě a ke zvířatům.

Před ukončením gymnázia ale zvítězilo přírodovědné zaměření a následně zakotvila na škole, jež na první pohled estetičnu nepřeje, na medicíně. Druhý pohled ovšem odhalí, že medicína skrývá mnohé krásy, je inspirací pro kreslení a psaní, které se stávají živou vodou pro často „vyždímanou“ duši a „unavený“ mozek.

Po nesmělých pokusech na literárních serverech dostala nabídku k psaní textů pro děčínskou hudební skupinu Joywork. Poté se rozhodla zkusit vydat knižně své básničky, což se podařilo. Následně se její cesty šťastným řízením osudu zkřížily s cestami pana Drábka, nakladatelství Balt-East, s nímž spolupracuje a pod jehož laskavými křídly vyšly další její knihy, v nichž se objevila sama, či po boku ostřílených a skvělých autorů.

Zpopelněné moře (Repronis), Neprůpojné citoběžky (Librix), Nahá jablka, ta bez županu (Balt-East), Pohádky a říkadla (Balt- East), sborníky Posvícení – Chodící strom, Lehkonohé příběhy, Tučnější sousta, Po staru se šít nedá (Balt-East), Podej mi ruku, radosti moje (Balt-East).

 

Zhudebněné texty:   www.joywork.bandzone.cz

 

 

 

 

 

 

 

 

Zařazeno v kategorii Knihy, recenze, Postřehy