Hook 25-03-14

Pan Kellner, který je skvělým příkladem pro všechny malověrné, kteří si myslí, že svůj život neprožijí jinak, než jako lovná zvěř exekutorů, či jako pokusní králící našich sociálních zpitých vládních inženýrů, který je skvělým vzorem pro všechny, kteří si myslí, že život v této době je trest za všechny radostné životy předchozí, který je čítankový doklad toho, že když nehledíme na únavu, když upozadíme osobní život, když zacévkováni, abychom netztráceli drahocený a produktivní čas nikým neplaceným chcaním, přebíháme z jednoho vedlejšího pracovního poměru do druhého, když předávkováni amfetaminem coby mocným anorektikem potlačíme hlad, únavu a celkové vyčerpání, že když toto všechno obětujeme, zařízneme, vykrvíme a položíme na oltář zduřelého Ega, můžeme se mít jak pověstná prasata v žitném poli, vyhřátém poledním sluncem, i když, jak mi vysvětloval jeden známej, kterej zběh ze studia ekonomie, jelikož se nechtěl prvák definitivně zbláznit a druhák se mu zdálo, že ceý studium je o woodoo a zařízlejch kohoutech a prostě on mi vysvětloval, že peněz je ve společnosti konečný množství, tedy aby se někdo měl, je nutný, aby byl druhej v hajzlu, ovšem ne jeden, ale víc jich musí bejt v hajzlu, a že platí taková úměra, že na jednoho opravdu movitýho, co má letadla a ostrovy a malé Titaniky a všechno, je minimálně jedno velkoměsto těch, co jsou totálně v hajzlu, a pak mi říkal další známej, co se vyzná a už dlouhá léta spekuluje na pokles kambodžských vládních dluhopisů, což se mu sice nedaří, ale aspoň si dopisuje s několika pokrokovými kambodžskými studenty, kteří za ním chtějí přijet, jelikož platonicky milují hotdog a Karla Marxe a tenhle druhej známej mi povídal, že už dávno neplatí, že peněz je ve společnosti konečný množství, protože co ví, tak tiskárny éček jedou na plný pecky, trojsměnnej provoz, chrlej to nevídaným tempem, sklady nestačej a EU prej má takovej plán, že by do konce roku 2018 měl každej příslušník tohoto trockistického deviantního spolku doma ve skříni jedno mega éček, což by se mohlo splnit, pokud se tedy začne víc kácet, protože to budou tuny papíru a až tohle bude splněný, že budem všichni bohatí a šťastní a budem si moct koupit co chceme a do konce života nebudem muset hrábnout prstem a jen mejdla a tropický slunce a mochito a fesťáky a vlnící se pole konopných palic a nirvána a eden a království nebeský sestoupilo na zem a já se na tohle opatrně těším, protože vím, že když se na něco těším moc, tak se to stopro zesere a proč jsem vůbec začal o panu Kellnerovi, o tom skvělém českém pábiteli, o tom tahounu několika světových hospodářství, o tom kosmopolitním, multikulturním týpkovi, který nedělá rozdíly mezi náboženským vyznáním, barvou pleti či dosaženým vzděláním, ale bere stejnou měrou všem, bez rozdílu a už vím, totiž ten pan Kellner má nějakej barák v Pařížské ulici, což je ulice, kde se jednak nedá zaparkovat, a pak je to taky místo, kde je snad nejvíc nagelovanejch šampónů na metru čtverečním a on ten barák přestavuje a až ho přestaví, tak dole bude obchod, kde se budou prodávat nákupní tašky, co šije jakejsi Vuitton a prej to bude velkej vejvar, velkej byznys, protože po taškách onoho Vuittona se prej všichni, co něco znamenaj, můžou utlouct, jelikož ty tašky jsou pevný a oni dotyční v nich nosej svý nápady a myšlenky a vize a všechno a nevypadne jim to a pro mě za mě, ať si ty svý píčoviny nosej třeba v síťovce, je mi to celkem u prdele, jen bych chtěl na tomhle ukázat, že i pan Kellner má občas slabší chvilku, protože v Holešovické tržnici, u stánku 69, má nějakej Li-su-min komplet kolekci značky Vuitton, za desetinu ceny a nejen že tam najdete modely pro jaro/léto 2014, ale i pro podzim/zimu 2014 a výhledy na následujících asi pět let, protože manželka pana Li-su-mina je pilná, jde jí to skvěle s tužkou a redisovým perem a bravurně umí vykroužit uši a děsně se u toho směje a říká svýmu starýmu, že je moc fajn, že jsou lidi jaký jsou, protože díky tomu se maj oni dobře a abych to nějak zakončil, osobně si myslím, že ten, kdo bazíruje na tom, kterej týpek mu ušil nějakou podělanou tašku, ve kterej si ze Špáru odnese jogurty, je víc než podivnej.
Ehm, mezi náma, myslím si, že je vůl, ale tohle je mimo záznam.
Tačvúd s Gekonem se mě ptali, kdo je to Vuitton. Jsem jim řek, že jeden maník, kterej jediný, co uměl, bylo slepit kufr. Dál už se neptali.
Dnes bude o něco líp než včera, ale žádná velká diskotéka. Navíc bude chcát.
To je vše.