Hook 05-04-14

Vězeň na útěku, jak psaly Novinky.cz, se stal hlavním ekonomem Zemědělského muzea, co sídlí na Letné a je plné ruchadel, mlátiček, žacích, secích, plecích a mykacích strojů, co ve svých sýpkách uchovává ovsy, pšence, žita, ječmeny a další semena našich předků, co v bedlivě střežených vitrínách ukazuje, jaké to bylo, když se ještě věci u nás vypěstované daly žrát, kdy pole byla pestrá a ne monolitně zechcaná žlutou řepkou, tedy stal se hlavním ekonomem muzea, kde ještě najdete poctivé ruchadlo a vedle stojící vycpané bratrance, muzea, kde se zastavil čas a vy si se slzou v oku bolestně uvědomujete, že to nejsou pověsti,

poudačky, fámy, zkazky, pohádky a vymyšlenosti, ale že fakt kdysi byla doba, kdy si jeden chlebem nevyrazil oko, kdy rohlík vydržel pohromadě déle než hodinu, kdy se z mléka sbírala smetana a špekáček vám nad ohněm nevybuchl, kdy neexistovaly mikrovlnné automatizované pekárny, kdy se ještě dělaly takové pošetilosti, že se třeba na chléb zadělávalo těsto, místo aby se dovezlo již zadělané z Číny, kdy se dalo žrát kde co a dohromady se nikdo neposral, a pokud se tehdy výjimečně někdo posral, tak jen strachy o čtyři nezvedence, co dováděli schovaní v tanku spolu a se psem, tedy laxírka z jídla byla vzácná jako je dnes vzácný ten, kdo ještě nemá svého osobního exekutora, a prostě abych se moc neunesl, abych zde jen nelkal, případně spolu s Ginsbergem nekvílel, holt jsou doby, kdy je vše tak nějak na klid, a pak jsou doby, kdy je vše na hovno, což je momentálně teďkonc a on ten hlavní ekonom byl uprchlej vězeň, kterej už byl desetkrát soudně trestanej, naposled zpronevěřil evangelickej církvi několik mega, takže nebylo na hostie a při slavnosti eucharistie museli věřící žvejkat sušenky Bebe Dobré ráno, které evangelická církev vybártrovala s Lidlem, tedy Lidl dal oplatky a při kázáních pak byl veleben, že takhle nějak by vypadal ráj na zemi, kdyby ho chtěl nějaký smělý pošetilec vizualizovat a ten recidivista se jmenoval Prokop a změnil si jméno a šel na konkurz, kterej vyhrál, jelikož jak se nejčko vyjádřili znalci, co ho před předešlými nástupy trestu zkoumali, je onen Prokop inteligence mdlé, pokleslé až zanedbatelné, což si myslím, že by souhlasilo, jelikož základní předpoklad pro to být ekonomem je tímto splněn a on díky tomu, že perfektně ovládal základní ekonomickou mantru „Má dáti, vzal“ byl přijatej a začal konsolidovat muzejní finance, vydal několik dluhopisů, rozehrál smělou hru na komoditní burze, kde vsadil kompletní zásobu muzejních sýpek oproti cínovejm dolům v Zimbabwe, zřídil si svý offshorový konto s tím, že volný muzejní kapitál zúročí a přived celou instituci na buben, takže je Zemědělský muzeum stejně jako my ostatní v prdeli a milého Prokopa přišli zatknout a byli na to dva s odznaky a se vším a jeden držel sešit a druhej z něj čet páně Prokopova práva a pak se ho zeptali, jestli tomu rozumí a Prokop sice nerozumněl ničemu, neb je inteligence mdlé a navíc brilantní ekonom, ale kejval, že jo, aby se před podřízenými neblamoval a voni že ho chytnou a on se vysmek a prchal a prchal rychlostí velkou a za sebou dva orgány, které maj pomáhat a chránit a voni poslušni této mantry na Prokopa volali, ať proboha někde nezakopne, že by mu museli do konce života platit nemocenskou a Prokop nabral znamenitý tempo a shazoval orgánům do cesty vše, na co dosáhl a smetl i bratrance Veverkovy a zahalila ho oblaka staročeských pilin a on se ztratil a venku si vzal tágo a odjel a v současnosti je někde v teple a v prdeli, tedy tam, kde si ještě ekonomů vážej, kde se nosí úcta a pochopení pro poklesky druhejch a oba orgáni v hajzlu a disciplinárka a jsou vyloučeni z řad policie a když se jich novináři ptali, jak se cítí, tak oba vzlykajíc řekli, že se cítí mizerně, že tahle doba prostě není pro ně a když se jich soucítící a uslzený šéfredaktor Reflexu pan Šafr zeptal, jestli někdy byla doba, kdy se cítili u policie v klidu a na pohodu, tak řekli, že jo, že to bylo tehdy, když zabavovali hlínu s květináčema, protože květináč prvák nemuseli poučovat a druhák neuteče nikam a já už asi deset řádek přemejšlím, jak tenhle dnešní blábol ukončím a furt nic a myšlenka žádná, intelekt atrofoval a tak si na závěr vypůjčím jeden bonmot našeho nejvyššího Taťky Miuoše, když už sám nedokážu nic vymyslet, tedy vězte, moji drazí, že když něco kašle jako kachna, kejchá jako kachna, smrká jako kachna a chrchlá jako kachna, znamená to, že je někde poblíž nějakej nachlazenej píčus.
Tak.
Dnes bude pod mrakem, ale jinak fajn. Venku to je na triko. Zahrádky se opatrně protahujou v zádech. Tačvúd s Gekonem si umyli svý památeční půllitry. Jo. Blíží se doba rozmařilých opileckých, pod širým nebem inscenovaných, bakchanálií.
To je vše.