Literární web Sůvička

Václav Hrabě: Blues na památku Vladimíra Majakovského


Eva

 

Večer Dole pode mnou

 

zářila Praha
Bylo mi úzko
z tolika světel Tak jsem se díval na oblohu jestli nebude padat
aspoň jediná hvězda
pošetilá zbytečná plavá a nahá


 
Když v tom jsem ze tmy uslyšel hrát
blues
na památku velkého sebevraha

 
Začal to klavír
Hluboko v basech
blouznilo v horečce zelené moře
a pak jsem zaslech
trubku
jak chraptí horce a choře
Krásná
absolutně nerozumná a nerentabilní hudba
Hudba bez naděje
na honorář
Slyšíte  Hudba
Jako teplý vítr
nad tělem vojáka padlého ve zbytečné válce
Jako rosa co mu padá na hlavu
zatímco světélkují v dálce
velrybí oči přístavů

 
Slyšíte  Zpocené prsty
začínají
chorus o zakouřených sálech o bílých prašných cestách
o létech heroinu a smutku
o létech hladu vyhazovů naděje
o dívce z Alabamy o dětech z Little Rocku
Trubka hraje  Vysokým tónem jiskří
závěje
vteřin dnů a roků

 
Teď pauza než začne basa
Jen malá chvíle tak akorát
na jeden tulipán
naklánějící se ke mně
Je slyšet
nadechnutí trumpetisty a swingující rytmus
otáčející se země

 
To dělá ta trubka
a krev
a pot
Zlaté trumpety v nebi nad Jerichem
To je blues

 
Pierot
Do prachu cesty přitisk se rozstříleným břichem
Kdoví v kterém to bylo roce

 
To je blues
Snad se to dozvíš v příští sloce

 
Několik Múz
na Střeleckém ostrově
nabízí talent režisérům
Gruzínský koňak
Chinin a idioti - odporné sérum
proti žití

 
Holky moje krásný!
s hnědejma očima  Namalovaný  Rusovlasý
Takhle to za krk chytí
a zmáčkne
a strhne
hlavu dozadu...

 
Co já vám mohu vyčítat?
Já se taky málokdy
prosím o radu

 
A stejně byste mne neslyšely
neboť zatímco baleťáci unylí a útlobocí
mrkají na mne a zvou mě ke stolu
z magnetofonu letí
"Líbej... Darling  Dnešní noci"
v dvanácti taktech
rokenrolu

 
To není život  To není
džez
Život to jsou pekařská auta v ranní mlze
a ruce odřené a unavené
bez nároků na slávu bez nafoukaných řečí
A džez
je doktor který léčí
smutek a strach a jiné řezné rány
horkým železem lihem a solí
To je ta trubka
která ve tmě zajíkavě vypráví:
Bylo to v den kdy v Arles sváželi z polí
Vincent van Gogh pořezaný sluncem
z kavárny vyběh
celý krvavý
a zastavil se na malou chvíli
Počítal
kolik mu zbývá přátel a kolik let
Významné úsměvy "Vidíte? Je potrhlej Šílí"
Ta chvíle stačila
Zhoupnul se svět

 
Je to vždycky taková malá chvíle
Tak akorát
na jeden tulipán

 
Takové sólo ve vytřískané hospodě o čtvrté k ránu
Sólo pro život
obehraný ze všech stran
Takové sólo
za poslední šesták
Jen malá chvíle - na jeden tulipán

 
Smutný gladiátor šel po Něvském a naposled ho urazil měšťák
Všichni přátelé měli v tu chvíli něco na práci
Bylo to v dubnu  Po nábřeží se točil vítr jako štěstí
S nelidskou upřímností
koktaly svoji soustrast ubrečené dlažební kostky
Ten den šel naposled po bulváru v dešti
Vladimír Majakovskij

 

(Blues pro bláznivou holku a jiné básně)

 

Zařazeno v kategorii Půjčovna myšlenek


Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a