Hook 24-05-14

Tak jsem četl, že íránská herečka Lejla Hátamíová dala hubana na tvář Gillese Jacoba, což je francouzský filmový kritik a režisér, teď mu bude čtyřiaosmdesát a proběhlo to v Cannes a je z toho průser jak kráva, jelikož Hátamíová tímto dala facku dlaní ukrytou v plechové rukavici nejen náboženskému cítění všeho Íránského lidu, ale i všem mučedníkům a vůbec lidem, co se vyznaj a věděj, kde je pravda a íránští studentští aktivisté požadují soud a padesát ran bičem, což mně osobně přijde málo a připisuju tuto shovívavost ztřeštěnému mládí, jelikož těch ran by prvák mělo bejt daleko víc a druhák by ji taky měli vyválet v dehtu a peří a by mě zajímalo, kde jsou multikulti aktivisté, co se mohli zesrat, když proběhla šťára v pražskej mešitě a co vím, tak tam u toho nikdo bičem nedostal, možná ani nikomu nebylo nakopáno do prdele, možná to bylo celý bez násilí a stejně, povyk jak kráva a plamenný vyjádření a ministr Chovanec vše prošetří a viníky potrestá, protože proto a já nějak teď neslyším, že by se nějakej náš ministr ozval, že to v Íránu jedou hodně a hodně přes čáru, taky multikulti aktivisti mlčej a seděj doma a oprašujou torrenty a čekaj, až si budou moc stáhnout ono bičování online a vzdělat se a nasát orientální moudrost a prostě mně je celkem u prdele, v co kdo věří, jestli se modlí padesátkrát denně a tak, ale jít na někoho s bičem za píčovinu mi přijde moc, děsně moc na hovno a jsem rád, že to u nás máme tak, jak to máme a nepřeju si, aby to bylo jinak a doufám, že si to spolu se mnou nepřeje dostatečný množství dalších, tedy že všichni multikulti věrozvěsti budou jen neškodně pobíhat po náměstích a víst zmatené řeči zapleteni v chvatně střižených unisex burkách a teďkonc máme volby do Evropskýho parlamentu a spousta výlevů a blogeři nastavujou noci a každej píše a komentuje a lká a dehonestuje a pranýřuje a hlavně, hlavně je každej chytrej jak rozhlas po drátě blahé paměti a paní Petruška Šustrová, velice moudrá a vzdělaná novinářka nadatlovala cosi jako fejeton a akcentovala myšlenku, že ji děsí, straší, leká a uvrhá do nezvladatelného vzlykotu, když zjišťuje, že jsou u nás stále lidé, kteří, jak sama uvedla „jsou přesvědčeni, že bychom si sami poradili líp“ a já bych se chtěl před všemi, veřejně a se zvednutým hledím paní Šustrové zastat, protože u nás nejenomže si líp neporadíme s ničím, ale my si s ničím neporadíme ani hůř a zrovna včera jsem vedl vášnivý diskurz s jedním filosofem, který mi po sedmém pivu tvrdil, že nejde o hůř a líp, ale že pokud nadzvedneme plentu a přimkneme se k základní matérii, zjistíme, že my si prostě neporadíme vůbec s ničím, tedy že dokážeme vyřešit naprostý hovno a tudíž potřebujeme někoho, kdo by nám občas poslal zazipovanej návod, potřebujeme mít možnost kdykoliv na klávesnici zmáčknout F1 a vyvolat nápovědu, protože jinak sme darební, marní, zbyteční, nicotní, nepoužitelní a nevydojitelní, tedy my musíme bejt v EU, protože ta se o nás postará, pomůže nám, vyslechne nás, poradí a ukáže směr, naznačí kudy a kdybychom náhodou rozuměli špatně, nakope nás do prdele takovým fofrem, že prakticky nemáme šanci sejít z cesty a to si myslím, že je moc krásné a povzbuzující a vidím to tak, že dnes to bude chtít si někam odpo sednout, třeba Na půl cesty, koukat do parku, pozorovat, jak po cestičkách choděj holky s klukama, jak si občas daj pusu, jak je nikdo nehoní s bičem, jak je všechno na klid a na pohodu a já věřím tomu, že se někde uvnitř mne v ten moment probere Nirvána, protáhne se, zakroutí bokama a nahodí velkej úsměv, tedy že v ten moment budu natolik vyklidněnej, že si dám asi ještě jedno.
Tačvúd s Gekonem se mě ráno ptali, jestli máme doma bič. Jsem jim řekl, že biče jsem se zbavil poté, co jsem přišel o koně. Odešel jsem dřív, než se stihli zeptat, co je to kůň.
Dnes bude pod mrakem. Občas bude chcát. Ale jen někdy a někde.
To je vše.