Literární web Sůvička

Šobes jen pro bikery

Eva

Pokud vám někdo bude tvrdit, že na Znojemsku nejsou žádné kopce a jenom nudná a nekonečná rovina, kterou občas pročísnou tornáda, nevěřte mu. Zažila jsem zde cyklistiku srovnatelnou s Vysokými Taurami či Dolomity.

Ale popořádku. Bydleli jsme v Šatově, který místy vypadá, jak tvrdila jedna zdejší paní, jak kulisy historického válečného filmu. Ovšem má to svůj půvab, mně se Šatov líbil. A také tu jsou nádherné malované sklepy, bohužel jsem si na jejich prohlídku nevzala foťák.

První den jsme objížděli sklípky po okolí, na druhý den jsme si naplánovali trasu cca 70 km a vyrazili směr Hnanice, pokračovali podél Dyje, kterou jsme přes visutou lávku (dá se parádně rozhoupat) přejeli.

Od řeky se zvedá strmý kopec, který zvládnou jen zkušení bikeři, a to my nejsme. Kolem nás se rozprostírá veleznámá vinice Šobes, v průvodci píšou, že je zde svažitost místy až 28%.

Kousek pod vrcholem nás čeká příjemné překvapení – stánek vinařské firmy Znovín. Mají jich takhle po kraji rozeseto více. Dáme si vínko, ke stánku přicházejí další cyklisté seshora i zezdola, všichni pěšky.

Po občerstvení se škrabeme pěšky až na horizont, kde zase nasedáme na kolo a slézáme jen abychom si vychutnali krásné výhledy na Dyji.

Ohroženými druhy zde jsou ještěrka zelená a užovka stromová. Na hada jsem nenarazila, tak dám ještěrku dvakrát.

Poměrně rovinatý úsek brzy končí a cyklostezka vede dále lesem převážně nahoru nebo dolů, občas jedeme, občas tlačíme. Kolem nádherná příroda, připadáme si jak v pralese. Manžel přeřazuje do kopce a přetrhne řetěz u kola. Nikdo z nás (myslím z chlapů, u žen se to jaksi nepředpokládá) nemá nýtovačku. Takže trasu, co jsme si naplánovali včera, dneska už nedáme. Nevadí, dojdeme do nejbližší vsi, což se dle mapy jeví jako Podmolí, a zde se rozhodne, co dále. Zde nám Znovín připravil druhé příjemné překvapení. Do hospod na cyklotrasách rozdal brašny s cyklonářadím, takže chlapi řetěz v pohodě snýtují. Vyrážíme na Znojmo, cestou zastavujeme na vyhlídce Králův Stolec.

Ve Znojmě vyhledáme cykloservis, manžel si koupí nový řetěz, mechanik nám ho během půl hodiny vymění. Pak děláme takový ty věci, co se obvykle ve městě dělají. Jako prohlídka zámku, oběd, kávička v cukrárně apod. Vyhlídky ze zámku jsou úžasné.

Ze Znojma je pěkný výšlap na Kraví horu. Když se otočíme, Znojmo pod námi jako na dlani.

Z vršku Kraví hory je to ještě lepší.

Přes Nový Šaldorf a Havraníky se vrátíme do Šatova.

Třetí den popojedeme autem do Hardeggu v Rakousku. Je zde most přes Dyji, který kdysi tvořil hranici.

Za totality neměl prkna, a když se otevřela železná opona, lidé dychtivě přecházeli pouze po železné konstrukci k sousedům do Rakouska. Vše je na mostě zdokumentováno, smutné čtení, co nám ten bolševik všechno provedl.

Od řeky, jak jinak, zase stoupá strmý kopec. Nahoře nás čeká odměna v podobě Hardeggské vyhlídky.

Je z ní vidět celý Hardegg i s hradem.

Houpačka přes Steinbrücke, Felling a zase prudké stoupání po silnici nahoru, z níž odpočíme lesem po turistické cestě, protože nám připadá hezčí. Do Vranova je prudký sjezd po kořenech a šiškách až k Dyji (kdybych to byla bývala věděla, jela bych radši cykloJ))). V kovbojské hospodě si dáme oběd a s plným břichem pak funíme do kopce na vranovský zámek.