Jak jsem nakupovala v Turecku

Že se dá v Turecku levně koupit zlato nebo kožené oblečení, je dostatečně známo. Ale ne všude se daří levným nákupům. Turecko jsme navštívili s německou cestovkou, protože to vyšlo seksakramentsky levně.  

Součástí zájezdu jsou i návštěvy továren, kde údajně můžete výhodně nakoupit. Před výletem do těchto fabrik jsme proto vyrazili omrknout zdejší kamenné obchody, abychom si udělali představu o cenách. Já jsem hned zaplula do prodejny s koženým zbožím, protože jsem už v Česku plánovala pořídit si koženou bundičku. Přeochotný prodavač na mě navlékl snad půlku krámu a já si vybrala moc pěknou bundu z telecí kůže za 235 EUR. S koupí jsem však váhala.

A prodavač mi říká: „Jste ubytovaní ve zdejším hotelu?“

Když jsem přitakala, dodal, že určitě máme namířeno do továrny vyrábějící kožené oděvy.

Přikývla jsem a Turek mi s úsměvem sdělil: „Cestovní kanceláře mají s těmito výrobci smlouvu a za každý nákup berou provize. Jeďte tam, porovnejte ceny a garantuji vám, že se sem vrátíte.“

A měl pravdu. Věděl, jak to chodí, že jsem v podstatě už jeho, jen si na to musím přijít sama. Návštěvy továren jsou úlitba cestovkám, které si takto přilepšují.

Co se týče jazyků, všichni Turci, s kterými jsme přišli do styku, mluví perfektně německy a anglicky a někteří dokonce lámaně česky.

V „kožené“ továrně jsme nejprve absolvovali krátký výplach mozků. Po módní přehlídce, která ostatně nebyla nic moc, nám sdělili sladké tajemství. Můžeme zde nakupovat bez DPH a maloobchodní přirážky a doufají, že této úžasné nabídky využijeme.  Bloudila jsem po prodejních prostorech a zkoumala ceny. Pohybovaly se od 1.000 EUR výše.  Zatímco ostatní účastníci zájezdu už „výhodně“ nakupovali, mně vrtalo hlavou, proč je to tu všechno tak drahé. 

Objevila jsem zde i svou bundičku. Stála však 1.200 EUR. Hodila jsem ji zkusmo na sebe a hned se na mě nalepil jeden z průvodců, kterých se zde ochomýtá několik, a mají za úkol vás „ukecat“. Ten můj mě neustále přesvědčoval, že ve všem, co jsem si zkoušela, vypadám naprosto úchvatně. Když jsem si podruhé oblékla svou vyhlédnutou „teletinu“, začal mi postupně nabízet slevy, včetně odečtu výše zmíněné DPH, a pak různá zlevnění za to, že „jsem to já“ a že jsem „tak sympatická“.

Skončil na 300 EUR, níž prý jít nemůže. Řekla jsem mu, že vedle hotelu je krám, kde tu samou bundu mají za 235 EUR. Ometákovi ztvrdl úsměv, celý rozzuřený se otočil na podpatku a odešel. Když jsme nastupovali do autobusu, stál před vchodem a nenávistně na mě hleděl.

Na rozdíl od jeho kolegy, který obsluhoval manželský pár. Paní, cca o 20 let mladší než pán, zde nakoupila hned dva kabáty a kožich. 

Na druhý den jsem šla najisto ke „svému“ Turkovi. A protože jsem platila cash, nechal mi ji za 200 EUR. A hned nám nabídl pohoštění, protože kdo u něho nakoupí, stává se jeho přítelem na celý život.  Dali jsme si kávu a víno. Turkové jako muslimové alkoholu neholdují, v restauracích je vidíte sedět u šálku čaje a s vodní dýmkou. Pro turisty je ho však připraveno všude dost. Povídali jsme si a můj nový „celoživotní přítel“ po chvíli navrhnul, že má super bundy i pro mého muže. Manžel hned začal vrtět hlavou, já taky, protože už jsme neměli tolik peněz. Nevadí, můžete platit kartou!  A za vyzkoušení nic nedáte. Nakonec i můj muž odcházel s koženou bundou. A pěknou, když se odepne prostřední část, která je na zip, vznikne z ní sako. Přestože jsme platili kartou, udělal nám dobrou cenu za to, že se jedná o druhý nakoupený kousek.

Stejný princip funguje u firem, které vyrábějí zlaté šperky. Také vás nalákají na fantastické slevy a vy pak zjistíte, že zlatnictví poblíž hotelu má poloviční ceny. Zde se opět nechal nachytat náš páreček s velkým věkovým rozdílem. Paní byla tak zabraná do výběru šperků, že si nevšimla, že všichni už sedí v autobuse, protože nastal čas odjezdu do historického města Perge. Pracovníci firmy to vyřešili tak, že nás nechali odjet a koupěchtivé manželé pak za námi přivezli firemním autem.     

Udělejte si radost, ale vykašlete se na nákupy kožených a zlatých věcí na tržnicích. Nepořídíte to levněji, pouze můžete získat imitaci či padělek – aspoň tak nám to říkal průvodce.  

A řiďte se, stejně jako u nás, jednoduchým pravidlem, že ne všechno, co vypadá jako výhodný nákup, jím skutečně je.