Hook 05-07-14

Včera jsme se vykalili na počest věrozvěstů, dnes se vyprostíme s jménem Husa na rozpukaných rtech a zítra už zas budem ve worku hákovat do zemdlení, jelikož být zemdlen a nemyslet na to, v jakých sračkách se potácíme je to, co nám dokáže uchovat rozum když ne zdravý, tak alespoň stabilizovaný, na přístrojích a pod kontrolou a patriarcha Církve československé husitské se slzou v oku připomněl, že Jan Hus se nebál říct pravdu, nebál se smrti a proto byl upálen, a že to je děsně krásné a poučné a on a spolubratři toho o tomto vědí hodně, jelikož maj jméno Husa přímo v názvu svého, jak s oblibou říká bejvalej Taťka Vašku, svébytného zahrádkářského spolku a když se tenkrát v roce 1920 zakládali, tak zvažovali, jak se budou jmenovat, zvažovali to pečlivě a návrhů bylo několik a on nebyl jen Hus, že, ale byli i druzí, třeba Prokop Holý, či Jan Roháč a fakt prej byli na vážkách, jestli se jmenovat Církev československá holá, či rohatá, ale nakonec zvítězil zdravý rozum a rada potulného věštce a oni jsou husité, husité nejhusitovatější a nebojej se říci pravdu a jdou příkladem, jako třeba ženatý husitský biskup Bican před sedmi léty, kdy na něj prasklo že chtěl cosi navýsost intimního po genderově neukotveném mladém muži a biskup přiznal pravdu a tak je to správně husitské a já, když jsem o tomto čet, tak jsem si řek, že ta smrt mistra Jana měla fakt smysl a pak jsem čet dál a tam bylo, že pan biskup nejprve zapíral a dělal kličky, a že se přiznal až pod tíhou čehosi, nerad a znechuceně a já si pomyslel, že jestli tohle mistr Jan seshora sleduje, tak musí bejt nasranej jak štolverk a taky jsem si říkal, jestli, kdyby žil mistr Jan v dnešní době, jestli by šel dobrovolně na hranici, za pravdu a myšlenku a já si myslím, že by nešel, jelikož v dnešní době něco jako pravda neexistuje, o myšlence ani nemluvě, protože dnešní doba je natolik překotná, padící, zrychlená a zajíkaná, že to co bylo pravdou dopoledne je po obědě jedna velká píčovina a naopak to, co se jeden den jevilo jako neuvěřitelnej myšlenkovej voser, se v dnu dalším opěvuje a tesá do zechcanejch soklů, tedy kdyby dnes mistr Jan mermomocí chtěl na hranici, by prakticky nenašel důvod, neměl by proč, jelikož spešl v naší roztančené vlasti není pro co zahořet a pokud by se nedal a vymrzoval a byl otravnej a tu hranici si vyloboval, rozhodně by se žádným mravním příkladem nestal, nepojmenovali by po něm ani odpadkovej koš, natož nějakou církev a abych tento svůj dehonestující exkurs nějak zakončil – on ten mistr Jan Hus měl velkou kliku, že žil tehdy a ne teď, protože díky tomu, že žil tehdy je mravní autoritou a svorníkem našich zhulených dějin, zatímco kdyby žil teď, je pouze a jen jakási zmatená figura, která přispěla ke skleníkovýmu efektu a pokud by byl zmíněn, tak možná ve zpravodajství Novy, kde by ho tematicky zařadili za reportáž o samovznícený skládce v Dolních, potažmo Horních Chabrech, tedy v učebnicích by se neobjevil, skončil by zapomenut a rozprášen a já, když si tohle všechno uvědomuju, když mi všechno toto dochází v celé své mnohovrstevné jednoznačnosti, jsem tak jako rozklížen, roztěkán a zmaten, tedy myslím, že odpo bude přesně ta doba, kdy je potřeba si vylejt halvu a s minimaxem v náručí se propít do šťastného zítřka.
Tačvúd s Gekonem se mě ráno ptali, proč mistr Jan na tu hranici lez. Sem jim řek, že kvůlivá tomu, aby byl vejš a na všechny kolem viděl.
Dnes bude teplo. Hezky. Nezkaženě. Dnes se bude fakt skvěle lejt.
To je vše.