Princezna na hrášku?

Chvílemi to vypadalo, že princezny na hrášku stále existují. Přestalo pršet a vyrazila jsem se psem na procházku. Šla jsem kousek po silnici, přede mnou kráčeli kluk a holka cca 16 – 17 let. Na odpočívadle, v místě, kde se vchází na louku, se mladí zastavili. Dívka sundala ze zad baťůžek, vytáhla velké igelitové pytle, natáhla si je přes boty a přes džíny a nad koleny převázala provázkem, který rovněž měla pro tyto účely připravený. Chlapec ji po celou dobu této činnosti přidržoval.

Takto vymustrovaná vyrazila na louku, pohybovala se dlouhými ráznými kroky jako z jednotky IFOR, mladík cupital poslušně za ní. Nutno podotknout, že se neprodírali vysokou trávou, že středem louky vede cestička. Louka stoupá na vršek, odtud pokračuje cesta do vilové čtvrti nebo můžete zahnout do lesa.

Loudala jsem se za nimi a přemýšlela, co vedlo slečnu k takovému neobvyklému počinu. Napadaly mě různé varianty:

– Jde na důležitý pracovní pohovor a chce vypadat skvěle.

– Jde se představit rodičům svého partnera a snaží zapůsobit co nejlépe.

– Je alergická na mokrou trávu.

– Je po angíně a nechce zase nastydnout.

Zatímco jsem takto přemítala, páreček zmizel za vrškem. Zamířila jsem se psem do lesa a litovala, že jsem si nevzala košíček či aspoň tašku na houby, protože jich zde bylo požehnaně.

Pak jsem na ně v lese narazila. Ukázalo se, že veškeré moje domněnky byly mylné. Váleli se na zemi kousek od cesty, ve špinavém jehličí, mokro nemokro, igeliťáky smutně povlávaly kolem. V duchu jsem dala chlapci palec nahoru, že zvítězil nad posedlostí (nebo pošetilostí?), kterému my ženy říkáme dokonalý outfit. Prošla jsem kolem, ale byli tak zabraní do sebe, že si mě ani nevšimli.

A na závěr dám foto mého psího společníka Benyho, kterému je veškeré pinožení za perfektním vzhledem ukradené.