Hook 25-09-14

Irácký lektor sebevražedných atentátníků se odpálil i se studenty a já vím, že to bylo před pár dněma, tedy je to zpráva vychladlá, ale já se doteď tlemil a reagovat můžu až nyní, kdy jsem se zklidnil jedničkovým neurolem a já samozřejmě viděl film Čtyři lvi, dokonalou satiru na tyhle spasitele lidstva a tohle byl jak začátek druhýho dílu a fakt dobrý, ovšem dobrý jen do té doby, než vám dojde, že ono to zas až tak sranda není, neb v jednadvacátým století tu mimo jiné máme výcvikový střediska, kde se omladina učí, jak sebe a pár smolařů vyhodit do luftu, tedy tu máme revitalizační kurzy pro vrahy, fungujou, maj plno, pořadníky a tak a včera jsem chvíli sledoval Hyde park, kde se jakejsi arabista snažil vysvětlit, že vše je moc zjednodušené, že mince má několik stran, že ti, co vraždí, to je jen hrstka, vykolejená, vyčleněná a tápající, že islámský svět je ve své podstatě veselý, vstřícný, empatický a plný pochopení pro druhého, že kdyby nebylo Arabů jako takových, lezli bychom všichni po stromech, či max po feministkách na Děvíně, že jim prostě vděčíme za mnohé a že je třeba si uvědomit, že si za spoustu věcí můžeme sami a pozdějc pak vystoupil jakejsi představitel muslimské obce, u nás, a šly na něj otázky typu radikalizace a nesnášenlivosti a násilného prosazování svého ze strany islamistů a on se jen usmíval a nevěřícně kroutil hlavou, což mi u fundamentálně věřícího přišlo poněkud rozporuplné a jeden, když na tohle kouká, tak neví co si myslet, protože na jedné straně mládenci s opaskama plnýma semtexu a na druhé straně otevřená náruč a chleba s vepřovým řízkem v ruce coby ratolest míru a jeden můj známej povídal, že podle něj spešl v tomhle žádnej rozpor není, jelikož je toto všechno v symbióze, protože mládenec nic netušícího vyvoleného obejme, pak mu ucpe chleba řízkem, aby nerušil nevhodnými protesty a nakonec že oba vyhodí do luftu a pak mi ten známej povidal, že s tím jejich věděním je to podle něj otazník, jelikož co on ví, tak v současnosti nevěděj ničeho, maj akorát pod pískem shnilý přesličky, na kterejch vydělávaj těžký prachy a nebejt těch přesliček, tedy ropy, tak maj jedinou starost jak nakrmit vemblouda a pak se ten můj známej kouk nad sebe a řek, že ten nahoře si to měl možná líp rozmyslet, když parkoval nerostný bohatství a já mu oponoval, že s tím dávným věděním je to jinak, že bychom k němu měli vzhlížet a hejčkat si ho a obdivovat a adorovat a klanět se mu a ať si vezme třeba čínskou medicínu, starověkou čínskou medicínu, jak ta byla údajně na výši a v mnohém předběhla všechno, co se předběhnout dalo, pokud opomeneme, že ve starověkej Číně se lidi v průměru dožívali sedmadvaceti let a ten známej se se mnou už nebaví, jelikož je nasranej a nerozumí intelektuální ironii a mně to neva, protože takovej známej je známej k ničemu a prostě co chci říct je to, že dnešní svět je natolik zpovykaný, že si holt budem chtě nechtě muset prožít menší Armagedon, abychom se probrali, vyhnali ospalky z očních jamek, prohlédli, vzchopili se, vyhrnuli rukávy, zahulili, rukávy zasejc srolovali, dali si jedno napěněný a uvědomili si, že jeden k tomu klidnýmu životu potřebuje fakt dost málo, a že mezi tím málem rozhodně není pětkrát denně mlátit šiškou o podlahu. Tak.
Tačvúd s Gekonem se mě ráno ptali, co to je semtex. Sem jim řek, že je to taková plastelína, co se dává zlobivejm dětem.
Dnes bude prima. Podzim je tu. A neuděláme s tím nic.
To je vše.