Anglický plnokrevník

16. listopadu 2014, autor redakce,

Anglický plnokrevník dokáže běžet rychlostí až 80 km/hod. To není přirozená rychlost koně, ale důsledek dlouhodobé plemenitby, která začala v roce 1680 v Anglii. Z té doby je první zápis v plemenné knize anglických plnokrevníků.

Plemenné knihy se píší dodnes, patří do nich každé hříbátko, které má plnokrevnou maminku a plnokrevného tatínka, i když se narodí v Horní Dolní na Moravě.Každého anglického plnokrevníka můžeme v těchto knihách vysledovat až ke třem zakladatelům jejich rodů. Byli to Bederley Turc, ukraden z tureckého tábora při obléhání Vídně. Druhým je Darley Arabian z Damašku a třetím je Godolphin Barb neboli Sham.

Shamův příběh začal zcela obyčejně, byl ukraden a poslán do Paříže. Ale ve Francii vládla právě móda španělských koní, kostnatý Sham se nikomu se nelíbil. Putoval od jednoho handlíře ke druhému, až nakonec skončil jako tažný kůň. Pak si ho všiml Lord Godolphin. Rozhodl se Shama používat jako hřebce prubíře.

Prubíř je kůň, ke kterému lidé vodí říjící klisny. Úkolem prubíře je pouze zjistit, jestli je slečna klisna dostatečně eroticky naladěna, buď není a po prubíři kope, nebo je a v tom případě kobylku odvedou k jinému hřebci.

Neradostná práce. Sham zkoušel roztoužené klisny a pak se smutně díval, jak je lidé odvádějí. Až přivedli Roxanu. Snad to jméno či co… Roxana nechtěla žádného jiného hřebce než Shama. Za jedenáct měsíců se jí narodil hřebeček Cade. Běhal jako vítr a vyhrával jeden závod za druhým.

Teprve tehdy se začali lidé k Shamovi chovat jako k celebritě a vodili mu až pod nos ty nejušlechtilejší a nejhezčí kobylky, nevěsty.

Anglický plnokrevník je cvičen a vyšlechtěn na rychlý dostihový cval. Je to atlet sprinter. Má chuť závodit i v případě, že si to jeho jezdec nepřeje. Je velmi temperamentní až nervní. Vidí-li před sebou rovnou pěknou louku, těžko se zastavuje!

Ve stáji a na pastvě jsou tito koně naopak bezproblémoví. Nevymýšlejí, jak se dostat z boxu, nepodlézají ohradníky na pastvině.

Co já vím, plnokrevník má ohraničenou pastvinu jedním provázkem a respektuje to, nepodlézá, nepřeskakuje, netrhá a ani neskáče. Nemá pocit, že za plotem je tráva zelenější. Ví, kde je jeho místo, jinam nejde.

Je to disciplinovaný sportovec. Na srandičky nemá čas. Trénovat začíná velmi brzy. Jako roček se učí chodit pod sedlem, jako dvouletý běhá dostihy.

Stejně jako vrcholoví sportovci má problémy s nohama, bolesti v zádech a narušenou psychiku. Potom odchází v lepším případě do předčasného důchodu, v horším případě na jatka. Může skončit v psích konzervách nebo na talířích lidí, kteří si na něj vsadili na dostizích.

„Nevyhrál váš favorit? Přišli jste kvůli němu o peníze? Pomstěte se! Snězte ho!“

„Nemáte na koupi celého koně? Kupte si ho jen kousek, tak 30 deka koňského kabanosu s rohlíkem a hořčicí!“

Co se týče vzhledu, anglický plnokrevník má delší linii hřbetu. Geometricky má jeho tělo tvar obdélníku až jezevčíkovitého typu. Na výšku měří 160 až 180 cm. Barvy na něm najdete všechny a navíc má všelijaké bílé znaky na hlavě a na nohou.

Na hlavě může mít lysinku, šňupku nebo i lucernu. Na tenoučkých nožkách má samozřejmě ponožky. Hlavičku má malou, uzoučkou a v ní jen jeden cíl, zvítězit, vyhrát a udělat tak svému pánovi radost. Vydělat mu peníze.

V šedesátých letech běhal po dostihových dráhách Spojených států amerických valach jménem Kelso. Byl pětkrát zvolen koněm roku, vyhrál 93 dostihů a vydělal dva miliony dolarů. Všichni ho milovali.

Jen dvěma lidem při vyslovení jména Kelso běhal mráz po zádech. Byl to veterinář, který Kelsa kastroval, a majitel, který dal ke kastraci příkaz. Tím zákrokem připravili celý dostihový svět o Kelsovy jistě skvělé potomky. Majitel k tomu přišel o nepředstavitelnou fůru peněz z prodeje hříbat.

Ukázka z knihy Kamily Novákové Co by se kovbojkám stávat nemělo, část Co se šušká na pastvinách