První svobodné Vánoce

První svobodné Vánoce.

Euforie!

Divadlo?

I když je vždy vnímal jako výraz svobody vnitřní, jsou nyní zvláště emotivně prezentovány sdělovacími prostředky.

Svoboda náboženská se snoubí s demokracií. Pro mnohé se stává církevní pojetí módní záležitostí. Obrázků svatých je všude víc než o pouti.

Stejně tak, jak těsně po listopadu byla tato republika zahlcena symboly Masaryka. Téhož, na kterého si téměř nikdo padesát let ani nevzpomněl. Bylo to takové i politické modlářství, které máme v sobě.

Alžběta a Jakub se těší.

Bětka neví, že se těší a hlavně kvůli ní…

I doma ho toto téma nějak pronásledovalo.

Aby mohl plně žít, musí něčemu věřit, mít ideály a snažit se jim přiblížit, být ochoten pro ně něco obětovat.

Vyrůstal v ateistické rodině a náboženské zvyklosti u nich nebyly nikdy praktikovány. V dětství byl sice pokřtěn – ani neví, na čí popud. Babička z otcovy strany chodila do kostela a zbožná byla.

Nemůže říct, že by vyrůstal bez ideálů.

Samozřejmě.

Poctivost.

Čestnost.

Být pravdomluvný.

Být úspěšný.

Za vzor mu býval často dáván pracovitý tatínek.

Být tak po něm…

Byl úspěšný na devítiletce.

Na průmyslovce ale jednou dokonce v pololetí propadl z matematiky a všichni už nad ním lámali hůl, že ani školu nedokončí.

Lenoch, a ještě k tomu bez vzdělání… To je vrchol!

Na vysoké škole jim vytřel zrak, když vyhrál celostátní kolo studentské vědecké odborné činnosti a školu úspěšně dokončil.

Měl diplom v kapse, a to už v socialistickém systému člověka předurčovalo.

Neustále však hledal něco, co exaktní vědy přesahuje.

Snažil se to najít v sobě a intenzivně cvičil jógu.

K tomu „přikusoval“ knihy typu Jitro kouzelníků, Tajemství katedrál, Tibetská kniha mrtvých atd.

Jako klíč k poznání se začala blížit Příroda s velkým „P“ a kvantová mechanika.

To bude ono!

A k tomu vnitřní Zkušenost s velkým Z!?

Niterná vnitřní zkušenost!

Potvrditelná?

Zvolí-li si člověk za modlu peníze či cokoliv materiálního, je to spočitatelné. Nekonečna nikdy nedosáhne, a to ho trápí. Nikdy nemá dost.

Dá-li si za modlu věci závislé na čase, tak s časem také míjejí.

Každý z nás je výjimečný v prostoru a čase.

Tedy vnitřní prožitek jedince a jeho hloubka by měla být ta dimenze.

V jakém stavu se vynoří z hlubin sebe…

Mikrokosmos i makrokosmos jsou nekonečné nebo neohraničené a čas je pomíjející…

Musí být přece něco většího než nekonečný vesmír kolem nás a v nás, něco nezávislého na čase.

Mnoho lidí jde jaksi po hraně.

Bojí se Boha přiznat, neboť je to zavazující.

Bojí se Boha zatratit, aby sami nebyli zatraceni.

To je však bludný kruh neustálých kompromisů.

Těch se bojí málokdo!

Je potřeba se rozhodnout, to je osvobozující.

Od určité doby ho oslovoval Bůh takový, jakého ho předkládá katolická církev.

Ale potom došlo k něčemu, co je těžké slovy vyjádřit.

V jedné chvíli ho zasáhl ten pravý Boží paprsek a změnil jeho život. Zůstal věrný Bohu, ale ne té původní vizi s marasmem rituálu a pocitem povinnosti konat dobro proto, aby se ve svém důsledku měl dobře sám.

A na věky!!!

Tento paprsek obsahoval vše.

Božstva starých Mayů, Buddhu, Šivu, blýskl se tam v brýličkách i Karol Sidon, sarkastický Osho…

Dobro a zlo jsou zdánlivě dva protiklady.

Dát almužnu = dobro, zabít někoho sekerou = zlo…

Je to vulgárně zjednodušené.

Krystalicky čisté zlo se neprojevuje činy, které jsme schopni definovat vtloukanými stereotypy.

Krystalicky čisté dobro nevyzařuje z člověka.

Jsou to potenciální vlastnosti a schopnosti v nás, spoutané mnoha pevnými řetězy, aby náhodou nekontrolovaně, prostřednictvím nás, nezačaly působit. Dlouho si tento vnitřní boj ani neuvědomujeme, protože se některé věci v nás bojíme už jen pojmenovat, a přitom

Bůh je v nás se vším všudy tak, jak vesmír v zrnku písku.

Poznat se a dát Bohu uvnitř nás svobodu a potom už budeme naprosto nevědomě, nevypočítavě jednat tak, jak nás povede.

Byl to okamžik, kdy přilnul víc k Bohu, začal hledat v sobě, ale zavrhl církev!!!

Na co prostředník, který vyvrací jeho vidění a poroučí, jak má vidět…!

A vychovávat ve víře děti?

Je lépe nemluvit s dětmi moc o Bohu, ale hovořit více s Bohem o svých dětech a jít jim příkladem.

A tak si ve volných chvílích s Bohem povídá.

Někdy se mu to podaří, ale často nepřichází, protože nemůže mluvit s roztěkaným člověkem.

Člověkem, který je plný sám sebe…

A tak se snaží ztišit.

Alespoň nyní, v období vánočním.

Vlastní niterný prožitek.

Každý má nějaký vnitřní život.

Zkouší si představit prostředí, kde by nebylo nic negativního. Kde by žil jen v radostném rozhovoru s Bohem ve společenství bratří a v nekonečné nirváně…

Ukázka z e-knihy Trojitý nelson

http://www.ereading.cz/cs/eknihy/10441/trojity-nelson

http://www.rajknih.cz/index.php?bk=254144&id_secat=1

http://www.ebux.cz/index.php?bk=254144&id_secat=41

http://media.alza.cz/trojity-nelson-d2259822.htm

http://www.palmknihy.cz/trojity-nelson.html

Další e-knihy zde:

https://www.suvicka.cz/?p=28409