Literární web Sůvička

Můj malý sebestředný Běs

Iva

Jímá mne hrůza při pomyšlení,
že někdo zjistí, jak nejistá jsem.
Jímá mne hrůza při pomyšlení,
že někdo odhalí, jak zrůdná jsem.

 

Co znamenají mé reakce,
a co skrývá se v mých pohnutkách,
že slabost moje bude odhalena,
a já ztratím se v moři lítosti.

 

Jímá mne hrůza při pomyšlení,
že nikdo mne nezná,
a že za ledovou pevnou skálu mne lidé mají,
přitom jsem jen tříšť.

 

Jímá mne hrůza při pomyšlení,
že lidé zjistí víc, než já sama vím,
že lidé zjistí, co v hlavě mám,
a že sama sebou opovrhuji.

 

Zařazeno v kategorii Poezie

Počet komentářů na “Můj malý sebestředný Běs” - 3

Shimmir   (31. 1. 2015 (0:56))

Nejistota je vlastní nám všem, jen ji tu snad již trochu obratněji maskujeme. A jak píše Evik, psaní je nejlepší lék! Ostatně to platí obecně: Máš-li z něčeho strach, zkus to a uvidíš, že to ani tak hrozné není! Teď ale vítej na suvičce a ať se Ti tu líbí i daří krotit své běsy...:-)))


Iva   (29. 1. 2015 (0:51))

Děkuji za přivítání. Psaní je moje osobní (roky ověřená) terapie, při které občas vznikne něco aspoň trochu kloudného. Takže, píši, píši, píši, i když ne tak intenzivně jako kdysi :)


Eva   (28. 1. 2015 (11:44))

Ahoj, vítám tě na Sůvičce. Deprese, kterou je celá báseň prodchnuta, vyvěrá z vnitřní nejistoty. Taky jsem měla v období dospívání podobné běsy a psala jsem podobné básně, nebudu ti radit, jak je zvládat, já to sama nevím, ale je dobré se "vypsat", tvořit, to ti pak umožní zpětný nadhled. Když běsy "zhmotníš", už nebudou tak strašné. Piš, piš.