Když tatínek nasadí laťku příliš vysoko

Moje kamarádka Zuzka brzy oslaví Kristovy roky. Je to velmi inteligentní a společenská dáma. Umí perfektně anglicky, protože strávila rok v New Yorku, německy, jelikož tam studovala. A také s báječným smyslem pro humor a skvělými nápady, proto dělá Creative Directora v úspěšné full service komunikační agentuře. Její nápady jste mohli vidět v mnoha televizních reklamách. Díky své práci je finančně dobře zajištěná, zcestovala pomalu celý svět, má svůj byt v Praze, auto, o kterém chlapi sní.

Nejradši by se však na vše vykašlala, vdala se, odešla na mateřskou, pražský byt vyměnila za venkovský domek a převtělila se do obyčejné „vesnické maminy“. Okolnostmi je však nucena žít život zlaté mládeže, o který ani nestojí. Rozhodně není typ, co preferuje kariéru před rodinou. Ale nemůže pořád najít toho správného chlapa.

Její otec, technický ředitel ve strojírenské fabrice, rovněž velmi inteligentní, a co se týče humoru, okamžitě naskočí i na tu nejjemnější narážku.  Maminka, daňová poradkyně, sečtělá intelektuálka, která miluje dekadenci a černý humor a mistrně recituje básně Gellnera, Hraběte, Bukowského či Krchovského. Taťka má zase v malíku romány Murakamiho a Palhniuka. Navíc je velmi praktický a manuálně zručný. Umí opravit takřka vše. Inu strojař.

Zuzi vyrůstala v atmosféře neustálého špičkování, srandy a ironie, která však nikdy nepřesáhla hranici trapného žertování, nejapného urážení či nechutného rýpání. Oba rodiče jsou vášniví sportovci.  Zuzka s nimi už od dětských střevíčků vyrážela v zimě na lyžovačku do Dolomit, Sella Rondu zná jako svý boty. Jsou také nadšení cyklisté, projeli na kole Norsko i Itálii, do Rakouska si odskakují o víkendech. Tatínek má kapitánské zkoušky, takže co léto „jachtají“ na Jadranu či Středozemním moři. Dnes už rodiče nejsou nejmladší, takže už tolik „neskotačí“. Zuzka však bere jako samozřejmost, že její partner by měl být všestranný sportovec, je na to zvyklá.

A tak když sbalí nějakého kluka, který je fajn, bezva si s ním pokecá, má dobrou práci, tak první kolize nastávají, když onen chlapec prohlásí, že zásadně nelyžuje a na kole jezdí maximálně do hospody nebo na ryby.

Jednou to vypadalo velmi nadějně, její nový objev Michal byl majitelem firmy, která distribuuje tenisové potřeby, vybavení a oblečení. Sám je nejen aktivní tenista, ale i lyžař a cyklista. Firma prý dobře šlape, pro Michala nebyl problém zúčastnit se všech sportovních aktivit se Zuzanou.

Proto jej pozvala na oběd, aby ho představila rodičům. Během jídla tatínek rozjel nenucený hovor, prošpikovaný humorem. Maminka s dcerou kontrovaly, avšak milý „skorosnoubenec“ se vůbec nechytal. Naopak plácal jen blbosti, které rodiče s taktem nekomentovali a přecházeli. 

Tatínek pronesl oblíbenou hlášku o Zuzanině tetě, která většinou ve společnosti boduje: „Když jsem se narodil, žil jsem si dva roky v pohodě, než se mi narodila o dva roky starší ségra.“

Michal s podivem zakroutil hlavou: „Ale to přeci nejde, ta musela být mladší.“

Po obědě dala Zuza na kafe a tatínek šibalsky řekl: „Víš, Zuzanko, co my teď s maminkou spolu děláme?“

„Snad to ani nechci vědět,“ smála se dcerka.

„Vytahujeme šňůru od varný konvice ze zásuvky, protože pár lidí už od toho vyhořelo.“

Michal pochopil, že se v této domácnosti neustále vtipkuje, a v domnění, že bude taky třeskutě vtipnej, hned přispěchal s poznámkou: „Já jsem si myslel, že zkoušíte nějaký nový sexuální polohy.“ 

A bylo vymalováno.

Zuzka mi pak vyprávěla: „S Michalem jsme buď jezdili na kole, nebo lyžovali, a povídali si jen o sportu a o politice. On má obrovský přehled o světě a docela rozumný názory. Ale na tom obědě s našima jsem si uvědomila, že jsem ho vlastně poprvé zažila ve společnosti lidí, kteří dělají srandu, a jemu to prostě hlava nebere. Dokonce říkal, že by zakázal Tarantinovy filmy, protože jsou plné násilí a krve. Vůbec to nechápe jako černý humor.“

Odpověděla jsem jí, že nemusí litovat, protože, kdo nemá rád Tarantina, nemůže mít rád ostatní lidi. Zuzka se tomu zasmála a pokračovala: „Víš, my se s tátou na sebe jen podíváme a už víme svý. Já prostě pořád všechny kluky porovnávám s ním, taky bych chtěla takový pohodový manželství, jako maj naši. Ale je mi jasný, že oni jsou spíše výjimka, a že takových chlapů, jako je náš táta, je hrozně málo. Ale co mám dělat, když táta je můj vzor?“

Jo, Zuzi, to ti nepovím. Když tatínek nasadí laťku příliš vysoko, je to někdy na zbláznění.