John Irving

"Co se týče sexu, jsou Američani naivní," prohlásil Vigneron. S ohledem na vlastní zkušenosti jsem se necítil oprávněn s ním polemizovat.

"Myslíte si, že všechno jde umýt, ale vagína zůstává tou nejšpinavější věcí na světě. To jste nevěděl? Každý nepříliš přístupný tělesný otvor je semeništěm stovek neškodných bakterií a vagína je naprosto dokonalá hostitelka. Říkám ,neškodných‘, ale ne pro vás. Normální penis je dokáže odplavit."

"Ale ne můj uzounký, klikatý tunýlek, je to tak?" zeptal jsem se a myslel přitom na všechny ty podivné zátočiny, v nichž mohly vést svůj tajný život stovky bakterií.

"Tak vidíte," řekl Vigneron, "že je to velmi konkrétní neduh."

"Jakou léčbu doporučujete?" Ještě pořád jsem svíral plastové ňadro. Není těžké být statečný, když člověk žmoulá nezranitelnou bradavku.

"Máte čtyři možnosti," pravil Vigneron. "Existují spousty medikamentů a některý nakonec vždycky zabere. Sedm recidiv za posledních pět let – na tom není nic divného, když vezmete v úvahu stav svého močového traktu. Ta bolest nemůže být nijak prudká, co říkáte? To, že se vám občas nepohodlně čurá a šoustá, se dá přežít, ne?"

"Začal jsem nový život," oznámil jsem mu. "Toužím po změně."

"Tak přestaňte šoustat," pravil Vigneron. "Dejte se na masturbaci. Ruku si můžete umýt."

"Po tak velké změně zas netoužím."

"Pozoruhodné!" zvolal Vigneron. Je to hezký chlap, velký a sebejistý. Pevně jsem sevřel plastové ňadro.

"Pozoruhodné, pozoruhodné… jste můj desátý americký pacient, kterého jsem postavil před tuto možnost volby. A všech deset vás odmítlo první dvě alternativy."

"Co je na tom pozoruhodného?" namítl jsem. "Nejsou dvakrát lákavé."

"Pro Američany jistě ne!" vykřikl Vigneron. "Když jsem ještě působil v Paříži, tři mí pacienti se rozhodli, že se s neduhem pokusí vyrovnat. Jeden – a nebyl to žádný stařec – se dokonce vzdal šoustání."

"Ještě mi dlužíte ty zbylé dvě možnosti."

"Na tomhle místě obvykle dělám pauzu," řekl dr. Vigneron. "Zkouším hádat, pro co se rozhodnete. U žádného Američana jsem se ještě nezmýlil. Jste tak předvídatelní! Každý z vás chce změnit vlastní život. Nedokážete se vyrovnat s tím, co vám dal osud do vínku. A co se týče vás – cítím v kostech, že si vyberete pitnou kúru!"

Lékařův tón mě urážel. S ňadrem v ruce jsem si předsevzal, že si pitnou kůru nevyberu.

(z knihy Pitná kúra)