Procházka Prahou


13. dubna 2015, autor Eva,



Moje kamarádka Dana je Polka a je překladatelka a průvodkyně. Provází své krajany v Temelíně a především po Praze a občas si udělá čas a představí matičku měst svým českým přátelům.  Navštívila jsem s ní Prahu takto už několikrát a vždy to bylo perfektní.

 

Její dcera Eva se „pomamila“, rovněž si udělala průvodcovské zkoušky a v sobotu provedla naši sedlčanskou partu Prahou ona. Nebudu psát o všem, co jsme viděli a co Eva řekla, neboť by to dalo na mnoho stránek.  Navíc si to můžete vyhledat na netu, vyberu jen „střípky“, co mě zaujaly.

 

Začali jsme Strahovským klášterem, nejstarším představitelem premonstrátského řádu na světě, který roku 1120 založil Svatý Norbert z Xanten. Dle legendy údajně žil hýřivým životem a při návratu z jedné bouřlivé pitky jej zasáhl na koni blesk.  Norbert i kůň se hrozně lekli, nic vážného se jim naštěstí nestalo. Po této příhodě šel Norbert do sebe a rozhodl se, že změní svůj život a rozdá veškerý svůj majetek potřebným. Norbertovo rozhodnutí bylo na rozdíl od Tondy Blaníka konečné, rozdal majetek, odebral se do jižní Francie, kde se přihlásil do služeb papeže a začal hlásat křesťanskou víru a založil řád řeholních kanovníků premonstrátů. 

 

strahov1

 

strahov.klaster

 

Součástí komplexu je bazilika Nanebevzetí Panny Marie:

 

nanebevzetiMarie

 

Pohled na Prahu ze Strahova:

 

ze strahova1

 

ze strahova 2

 

ze strahova 3

 

Na této fotce přibližně uprostřed je dobře vidět Týnský chrám – dvě zcela stejné věže. Říká se, že tento chrám natolik uchvátil Walta Disneye při návštěvě Prahy, že jej umístil do loga svého studia. Prý žádná jiná věž taková na světě není.

 

tynsky chram

 

 

Z nádvoří Strahovského kláštera jsme seběhli Myší dírou, schodištěm, které je hned vedle muzea miniatur, na Loretánské náměstí. Když jsem studovala v Praze, hodně jsme chodili k Volovi či ke  Sluncům. Nikdy jsem si nevšimla, že nad pivnicí U Černého vola jsou slepá okna.

 

před volem_okna

 

Víte proč? Protože dříve se platily daně z počtu oken, takže lidé, kteří neměli dostatek financí, raději stavěli domy s temnými místnostmi bez oken, a aby to pak nevypadalo zvenčí blbě, tak malíři domalovali chybějící okna na fasádu. Naše průvodkyně Eva stojí uprostřed ženského hloučku, v černobílém pruhatém triku. Pánové s námi byli také, ti jsou však na pivu „dnu“.  

 

Kostelů, kterým se říká loreta či loreto, je na světě hodně. Ale aby se tak mohly nazývat, musí být jejich součástí Svatá chýše, italsky Santa Casa – dům Pany Marie, který přenesli andělé z Nazaretu do italské obce Loreto.

 

loreta

 

Od Lorety jsme sešli dolů Černínskou ulicí, půvabnou necelých 300 m dlouhou šouskou, která je zprava lemována zdí kapucínského kláštera a zleva zdí zahrady Černínského paláce:

 

cerninska1

 

cerninska2

 

Dole začíná ulice Nový svět, a to bývalým mlýnem, jehož kolo tehdy poháněl potok Brusnice. Dnes je z této roubenky hotel:

 

novy svet

 

novysvětmlyn2

 

Tato část Prahy byla kdysi chudinskou čtvrtí, a snad proto má většina zdejších názvů přívlastek „zlatý, zlatá“.  Také se jí přezdívá český Montmartre, protože zde bydlelo nebo bydlí mnoho umělců:

 

ulicenovysvet

 

Má zde svou letní scénu divadlo Ungelt:

 

ungelt

 

Z Nového světa stoupáme ulici U Kasáren, kde vidíme kostel sv. Jana Nepomuckého:

 

ukasaren

 

 

V Loretánské ulici je nádherná plynová lampa, osmiramenný litinový sloup vyrobený v roce 1876 podle návrhu architekta A. Linsbauera:

 

plynova lampa

 

 V Praze se zachovaly dohromady tři podobné kandelábry pouličního plynového osvětlení a všechny jsou funkční. Druhý se nachází na Hradčanském náměstí a třetí už si nepamatuji. 

 

Na Staré radnici je takzvaný „pražský loket“, trhovci si dle něho brali míru pro prodej svého zboží a nakupující si zde mohli ověřit, jestli je prodávající neokradli. 

 

pražsky loket

 

Pomalinku dojdeme na Hradčanské náměstí, rozepisovat se o jednotlivých budovách by bylo nadlouho, jsou to dostatečně známé informace, takže dám aspoň pražská panoramata:

 

pohled z hradcan1

 

pohledzhrdcan2

 

pohledzhradčan3

 

Nerudovkou opouštíme Hradčany. Jedním z jejích architektonických skvostů je Kolowratský palác. Aby ne, když jeho architekty byli J. B. Santini a M. B. Braun.  Vchod domu zdobí dvě orlice, kterou mají Kolowratové ve znaku. Nad nimi sedí Zeus a Héra. Héra se tváří uraženě, protože se zase dozvěděla o Diových záletech, a Zeus na ni hází pohled, kterým se ji snaží udobřit:

 

palackolowretu

 

V domě U tří housliček bydlel zakladatel pražské houslařské školy, světově známý houslař T. Edlinger. Pověst praví, že když v noci před domem postojíte, uslyšíte z něho hrát samotného Paganiniho. Vzhledem k tomu, že v Nerudovce je dost hospod, tak tam po nocích hraje Paganini lidem dost často.

 

dumu3 houslicček

 

Přes Malostranské náměstí, Mosteckou, Lázeňskou a Velkopřerovské náměstí dojdeme na Kampu. Lennonova zeď je obsypána cizinci, hlavně Japonci a Japonkami:

 

KAMPA2JAPONKY

 

A už je zase celá pomalovaná:

 

KAMPA1

 

kampa3

 

Nezbytné selfíčko u zámečků:

 

selfíčkoko u zámčků

 

U miminek Davida Černého u Sovových mlýnů se od nás Eva odpojí:

 

miminka1

 

miminka2

 

Čertovka je plná lidí.

 

čertvovka

 

Říční ulici projdeme na Újezd a začínáme shánět nějakou vhodnou hospodu, kde bychom se najedli.

Je to těžké sehnat místa pro devět lidí. V jedné knajpě na nás štamgasti křičí: „Nežerem, chlastáme.“

Takže se „nažerem“ jinde. Přes Arbesovo náměstí k Andělu, odkud nám jede autobus na Sedlčany. A na závěr prima výletu dám ještě link na Daniny stránky:

 

http://danuta-praga.eu/







Zařazeno v kategorii Postřehy, Reportáže, cestování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička