Drakobijcovo velmi pozdní odpoledne

Obchodní centrum žilo běžným podvečerním ruchem. Viktor s Monikou hrdě kráčeli středem široké chodby. Mladí krásní lidé překypující zdravím. On, v posilovně vypracovaný muž s takřka trojúhelníkovou postavou a nagelovanou patkou. Ona, blondýna s tělem vypěstovaným pro vábení mužského pokolení všech generací. Oba se drželi propletenými malíčky opálených rukou.

„Čau, sejdeme se u pokladen.“

Viktor zamířil k plastovému stánku pojišťovny. Monika vstoupila do nehtového studia hned naproti. Zanedlouho se opět setkají, vždyť jsou kousek od sebe. Anebo ne?

Pracovník pojišťovny Jiří vypadal jako přestárlý sysel. Zdálo se, že vrostl do svého stánku. Každý den zde vysedával a trpělivě vyčkával na dalšího návštěvníka. Nyní spokojeně hleděl přes malé brýle na mladého klienta. Vytáhl formulář, aby přepočítali pojistné auta.

Číňanka Wen, útlá dívenka se špičatou bradou, schovávala tvář pod zářivě bílou rouškou. Nad látkou vykukovaly nádherné tmavé oči. Zručně se pustila do Moničiných nehtů. Dobře znala svoji práci. Opakovala ji snad tisíckrát.

„Zajímalo by vás životní pojištění? Máme teď slevu na nový produkt,“ zeptal se Jiří na závěr.
„Ne, děkuji. Já o pojistku nemám zatím zájem,“ usmál se Viktor. Pomyslel si, že z něho sysel chce vytáhnout peníze. Proč by se on, tak zdravý člověk, měl pojišťovat? Až bude starší, tak o tom bude možná přemýšlet.

Právě, když opustil stánek a šel směrem k pokladnám, ozval se podivný křik. Někde zavládl chaos. Mladík se rozhlédl. Šlo to zvenku. Natáhl krk a vydal se rychlým krokem kupředu. Zneklidňující křik byl umocněn lidmi prchajícími od vchodu. Venku se zjevně něco stalo.

Monika si také všimla zmatku. Přes prosklenou výlohu spatřila přibíhající lidi a právě mizejícího Viktora. Kam se vrhá ten blázen?
„Promiňte, musím za přítelem. Hned se vrátím!“
Wen byla zaskočena. Ruka, na které pečlivě pracovala, byla náhle pryč. Zůstala s pilníkem nad prázdnou podložkou.

Viktor vyběhl před obchodní centrum. Překvapilo ho, co spatřil. Cestou zaslechl nějaké výkřiky o draku. Teď stál přímo před ním. Nebyl čas přemýšlet o tom, jak je to možné. Musel prostě konstatovat, že zde je.

Na parkovišti se mezi auty otáčela podivná potvora. Vůbec se nepodobala představám z bájí. Žádné ladné šíje, jasně zelená barva nebo dlouhá působivá křídla. Tvor byl špinavě hnědošedý, odporně štětinatý a zavalitý. Vydával podivné zvuky a vztekle dorážel na všechny strany. Přitom likvidoval karosérie stojících aut. Všichni prchli do bezpečné vzdálenosti. Jen jeden zoufalý muž se třásl poblíž paralyzovaný strachem.

Viktor se rozhlédl. Toho nešťastníka musí někdo zachránit! Hledal nějakou pomoc. Za dveřmi centra zíralo několik lidí, kmitla se tam Monika, snad spatřil i starého pojišťováka. Konečně našel to, co potřeboval. Vedle vchodu stál stojanový popelník s masivním podstavcem.

Mladík ho vzal do silných paží. S odporem vyklopil vajgly a rychlým krokem vyrazil mezi auta. Byl mrštný. V několika vteřinách stál za rozkaceným drakem. Zvedl se mu žaludek z hrozného smradu. Ale adrenalin zocelil jeho tělo. Lehce máchnul masivním popelníkem. Těžký betonový podstavec se strašnou energií dopadl drakovi přímo na lebku. Ta rána nemohla být lepší. Viktor nenechal nic náhodě. S instinktem lovce uskočil stranou. Drak se prudce ohlédl se zakrvavenou lebkou.

Jejich oči se setkaly, snad na několik vteřin. Nebo to byly jen setiny? Jedny plné mladického odhodláni a druhé plné divoké zlosti a dravosti.

Vyšlehl plamen. Snad se vznítil jen ten strašný smrad z tlamy draka. Viktorovo tělo se během několika okamžiků měnilo na uhel.

„Néééé! Viktoree!!!“
Monika jako šílená běžela k hořícímu příteli. Nic nedbala nebezpečí. A ani nezpozorovala, jak jí drak zasazuje smrtelný úder. Lidé za skleněným vchodem obchodního centra vykřikli zoufalstvím a zkameněli. On je zabil! Ty krásné mladé lidi! Co to je za příšeru? Draci přeci neexistují! Ale tohle nemůže být nic jiného, než drak!

„Tak už toho bylo dost!“, ozval se hlasitý výkřik Jiřího. Stál v otevřeném vchodu. Lidé s údivem hleděli na jeho zavalitou postavu. Takto ho neznali. Stal se zázrak, sysel opustil pojišťovací stánek!

Jiří držel v rukách zářivě stříbrný meč. Určitě zbraň vhodná pro zastavení zrůdy! Ale co zmůže starý pojišťovák proti drakovi? Vždyť i ten silný a udatný mladík byl proměněn na popel!

Muž vztyčil stříbrnou zbraň. Vykročil jistým krokem proti obludě. Byl sám. Nikdo se nepřidal. Všichni zůstali uvnitř. Ruch města ztichnul. Drak zpozorněl. Čas jako by se zpomalil.

Jiří pomalu postupoval krok za krokem. Zkušeným okem drakobijce hodnotil situaci. Krvácející příšera poznala, že si musí dát pozor. Vzápětí stáli proti sobě, vzdáleni jen deset metrů.

Další krok již vyvolal reakci. Drak vychrlil dlouhý plamen. Jeho soupeř stříbrným mečem odrazil žhavý proud stranou. Lidé zírali a nevěřili svým očím.

Jiří vyrazil výpadem kupředu. Než stačil cokoliv učinit, zaskočený drak byl zasažen mečem do šupinatého ramene. Drakobijec s překvapivou mrštností uskočil a opět zvedl meč. Stříbrné ostří bylo potřísněné dračí krví. Další proud plamenů byl odražen a opět následoval výpad se zásahem. Od vchodu se ozvalo zatleskání a povzbudivé zvolání. Jako by se hrůzný okamžik proměnil v  koridu. Jiří byl nečekaným toreadorem a drak v pozici býka.

Tentokrát příšera zaútočila špinavým pařátem. Jiří ho opět odrazil mečem. Už se zdálo, že drak ustoupí, když přišlo nenadálé švihnutí ocasem. Náraz do napřažené paže a meč letěl vzduchem dobrých deset metrů. Drakobijec byl zbaven své zbraně a ochrany. Chytl se za poraněnou paži a ustupoval k meči. Po další švihnutí ocasem tvrdě dopadl na zem.

Drak se cítil být vítězem. Za několik okamžiků promění i tohoto protivníka na popel! Nasál do sebe vzduch k vychrlení plamenů.

Na parkoviště vyběhla Wen. Rychle se zorientovala. Zákaznice z nehtového studia v tratolišti krve, její přítel spálený na uhel, poraněný pojišťovák ze stánku leží na zemi. Uprostřed toho všeho rozběsněná příšera.

Mladá dívka s plochou tváří a špičatou bradou již neměla roušku. Dívčí tvář ztvrdla soustředěním. Pozvedla obě paže. Její postava se prohnula pod strašnou zátěží, jako by jí měly prasknout všechny kosti.

Svět se zastavil, zfialověl. Lidem přestala tepat srdce, zvuk neplynul, molekuly nekmitaly a atomy přerušily svoje věčné přeměny. Útlá dívka svými napřaženými údy zadržela čas. Svět se otřásal v nepřirozené situaci. Pouze Jiří s ní sdílel jsoucno. I drak zcepeněl ve svém marném pokusu vychrlit smrtící dávku ohně.

Drakobijec zíral. Mnohokrát o tom slyšel a teď to zažil. Čas nebytí. Pár vteřin pozoroval Číňanku. Užíval si toho mimořádného stavu. Potom sebral meč, došel k drakově hlavě a mocně se napřáhl.

„Ne!“, vykřikla hlasitě, „zla se nemůžeš jen tak zbavit! Pořád s ním musíme bojovat!“

Uvědomil si, že má pravdu. Navíc pro draka čas neplynul. Proto nebylo možné mu utnout hlavu.

„I kdyby se ti podařilo ho zabít, přijdou další,“ řekla vyčerpaným hlasem.

Okázale ustoupil. Ponechal vyřešení na Číňance. Mají tisícileté zkušenosti s draky…

Pomalu uvolnila pravou ruku. Čas celého vesmíru držela pouze levou paží. Pravicí máchla proti obludě. Zcepenělým světem projela prudká vlna, která odrazila draka do jiného časoprostoru. V mžiku byl pryč.

Jiří tušil, co bude následovat. Slýchal, že to existuje. Jedině časový skok vrátí lidstvo zpět do nevědomosti o záhadných silách, dracích, drakobijcích, o zcela odlišném světě. Drak svojí přítomností porušil základní zákon. Bylo třeba to napravit.

Wen uchopila čas pevně do obou paží. S nesmírnou námahou jimi začala kroužit. Ozval se podivuhodný zvuk, svět ještě více zfialověl. Jiří propadal do nebytí. Rozpřáhl odevzdaně ruce a zavřel oči.

Po neurčitém okamžiku starý sysel seděl zpátky ve svém stánku. Proti sobě měl Viktora. Tázavě na něj hleděl. Jiří chtěl rychle zamluvit šok z časové změny.
„Promiňte, na okamžik jsem se zamyslel. Teď dokončíme vyplňování formuláře. Říkal jste, že bydlíte v Jabloňové 15?“
Viktor se zarazil. K adrese se ještě přeci nedostali! Anebo ano?

Číňanka Wen polekaně sledovala Moniku. Sama byla celá zadýchaná a strašně unavená. Zákaznice netečně pozorovala okolí. Nic nepoznala.

Bílá rouška se několikrát mocně přisála k ploché tváři. Jen klid!

Černé oči se přesunuly k plastovému stánku naproti. Přes skleněnou výlohu se setkaly s pohledem Jiřího. Uznale pokýval hlavou. Dívka s asijskou pokorou sklopila zrak na podložku.

„Zajímalo by vás životní pojištění? Máme teď slevu na nový produkt,“ zeptal se pojišťovák, když byl formulář konečně podepsán.

Po několika minutách Viktor s Monikou hrdě odcházeli širokou chodbou do garáží. Jeho svalnatá trojúhelníková postava se dobře hodila k jejímu dobře pěstěnému tělu. Opálené paže měli spojené propletenými malíčky.

Jiří od nich konečně odtrhl svůj pohled. Rychle se ujistil, jestli je stříbrný meč zpátky ve spodním šuplíku. Byl tam. Zdálo se mu ale, že na stříbrném ostří zahlédl malou kapičku dračí krve. Nebo to byla pouhá nečistota?