Paroubek s výkladní skříní…


30. září 2010, autor Eva,



V 37. čísle týdeníku Reflex vyšel rozhovor s Jiřím Paroubkem. Protože  politik je s tímto časopisem již několik let „na válečné noze“, zajímalo mne, zda se konalo nějaké „usmíření“. Nejprve jsem si prohlédla fotografie, na nichž se pan Jiří tváří dost naštvaně.  A protože kouká jako bubák takřka ve všech médiích, zřejmě je společnou zálibou publicistů vybírat takové snímky. Pod jednou fotkou bylo napsáno: „Jiří Paroubek s výkladní skříní ČSSD“. Napadlo mne: „Co to ti novináři blábolí? Jakou výkladní skříní?“
 
Teprve po přečtení rozhovoru mně bylo vše jasné. Kromě notoricky známého naříkání, že se celý svět proti němu spikl, prohlásil poražený vítěz voleb o své ženě: „Ona nikdy o politiku nestála, čímž neříkám, že by roli, o níž mluvíte, nebyla schopna zastávat. Navíc nahrazovala chybějící ženský prvek v ČSSD. Je to vzdělaná, kultivovaná, mladá žena, která byla výkladní skříní sociální demokracie.“
Pan Bohumil Pečinka, který je dle mého jeden z našich nejlepších politických komentátorů, vedl celé interview velice sofistikovaně, neútočně a distingovaně. A zcela určitě je bývalý předseda socialistů autorizoval. Nicméně způsob prezentace pana Paroubka v Reflexu nasvědčuje, že k žádnému symbolickému usmíření nedošlo. Dokládá to nejen škodolibý text pod zmíněnou fotografií, ale i Paroubkův portrét na titulní straně, kde je stylizován do potetovaného vyhazovače z nočního klubu. Pan Ublížený válku s médii prostě nikdy nevyhraje. Za celou dobu jeho kariéry mu jaksi nedošlo, že média jsou „zlatíčka“, a kdo je miláčkem médií, je i miláčkem národa. A miláčkem národa se nestanu, pokud budu v rozhovoru pro MF DNES nadávat na novináře Reflexu, Respektu či Hospodářských novin, a v rozhovoru pro Reflex obviním novináře MF DNES či Práva z toho, že mi ukradli vládu. A tak zhrzenému politikovi nezbývá než si stěžovat na Facebooku. Zde jeho hořekování někdo z jeho virtuálních přátel možná vyslyší.






Zařazeno v kategorii Postřehy





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička