Tak je to stejné každým rokem,
z knih se sbor věrných přátel stal
můj čas je běžec s dlouhým krokem
a mládí rychle prchá v dál.
Naděje, srnka s něžným okem
brání mi, abych vše hned vzdal:
„Není čas, abys umíral!“
praví, než zmizí ladným skokem,
můj čas je běžec s dlouhým krokem
a mládí rychle prchá v dál…
Tak tak. A ten krok se pořád prodlužuje. Pokud se s tím vypořádáváš s humorem a tvorbou, částečně to "omlazuje". Pěkná báseň.
hezky jsi to napsal, moc fajn :-)
Díky, Evi! Ono mi taky nic jiného nezbývá, než brát s nadhledem, co nemohu změnit a snažit se co nejlépe prožít poslední roky života...:-)
Děkuji, hledači! I já jsem vcelku spokojen, jak jsem to poskládal...:-)