Již den v růžích tajně sny své spřádá…

Již den v růžích tajné sny své spřádá
a na krajinu noci stín zas pad,
do duše se marná touha vkrádá,
pod okno tvé teď s loutnou spěchám rád.
A píseň moje prozradí ti snad,
že jenom tebe ve svém srdci mám
a jinou nemohl bych milovat,
z důvodů známých cit svůj ukrývám.

Snad píseň mou vyslechneš si ráda,
výsměchu tvého nemusím se bát,
smělé zdá se, oč srdce mé žádá,
však za lásku tvou svoji chci ti dát.
Kéž nejsem sám, kdo bláznivě má rád,
dík vášni své já krev ve varu mám,
ač tobě jen chci srdce darovat,
z důvodů známých cit svůj ukrývám.

Do vlasů mých rosa tiše padá
a nebe obléklo si hvězdný šat,
do duše mé se teď smutek vkrádá,
žes tu mou píseň nevnímala snad.
Mám strach, že zvolna začne umírat
v srdci láska, ač ještě tak mladá,
že hloupé je jenom sám milovat,
z důvodů známých cit svůj ukrývám.

I když Fortuna mne nemá ráda,
k života bídě přec se s chutí znám,
jen když do mysli mé stín se vkrádá,
z důvodů známých cit svůj ukrývám.