Rci, lásko moje…

7. listopadu 2015, autor Shimmir,

Rci, lásko moje, je to hřích,
že topit chci se v očích Tvých,
že pro mne tolik znamená,
když hladit smím Tvá ramena
a jemné křivky rtíků Tvých
chci ukrýt v něžných polibcích?

Jsem blázen snad, když v tento čas
pln citů jsem jak zrní klas,
že šeptám Ti své vyznání,
mé srdce touhou vyzvání
a ruce zase s něhou jdou
Tvých křivek stezkou lákavou?

Je láska pouhé mámení,
co z pouhých pudů pramení
či je to vskutku božský dar,
jejž přijmout mám, než přijde zmar,
než duše poputuje zas
tam, kde je jinak vnímán čas?

Tam není těl a není slov,
azyl Ti nedá rodný krov,
hmota se rázem promění
na pouhopouhé vlnění,
až pohasne svit našich svic,
co zbude z nás? Jen pouhé Nic…

Zařazeno v kategorii Poezie

Počet komentářů na “Rci, lásko moje…” - 8

Eva (10.11.2015 (17.47))

Básnit o lásce je vlastně moc fajn, nakopává to.

Shimmir (11.11.2015 (2.15))

Miluji, tedy jsem...:-) Jak to napsal Hrbaběta? "Láska je jako Večernice plující černou oblohou, náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou!" Kamarádka to měla na svatebním oznámení...

Shimmir (13.11.2015 (5.51))

Hraběta samozřejmě...:-)

Eva (16.11.2015 (15.07))

Václav Hrabě se jmenoval ten básník.

Shimmir (18.11.2015 (18.02))

Díky za upřesnění...Pěkně jsem to na tom mobilu zkomolil...:-)

Tudy (7.12.2015 (21.29))

Docela milé :-)

Shimmir (11.12.2015 (1.01))

Tudy: Díky! Tak jako já i báseň má něžná je, starosvětská trochu, srdce mé tolik lásky zná, však uvnitř jen, jak vězeň v lochu...

Ajaja (14.12.2015 (13.55))

Lásky není nikdy dost

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a