Panna

12. listopadu 2015, autor Pavel Vlcek,

V hlubinách moře,

panna po dně kráčí,

kráčí až k té hoře,

a smutně se mračí.

Zas přijeli oni,

jako každý den,

po moři se honí,

ach vodo voděnko,

vzali mi můj sen,

má drahá maměnko.

Zas přijeli oni,

sebrali mi dítě,

rozprostřeli sítě,

dítě v rybu proměněný.

Zůstala jsem sama,

nemám proč tu žít,

a tak v hloubkách oceánů,

hledám věčný klid.

Zařazeno v kategorii Poezie

Počet komentářů na “Panna” - 3

Eva (16.11.2015 (15.30))

Básnička má excelentní nástup: V hlubinách moře, panna po dně kráčí. Dobrý nápad, hezky zpracováno.

Eva (16.11.2015 (15.32))

Ale, neodpustím si poznámku. V tomto cítím rozpor: Zůstala jsem sama, nemám proč tu žít, a tak v hloubkách oceánů, hledám věčný klid. A zde: Zas přijeli oni. Oni přijeli víckrát? Ta situce se opakuje?

Pavel Vlcek (19.11.2015 (21.12))

I já do sebe musím rýpnout, protože po vodě se nejezdí, ale pluje. Pochopíme-li báseň tak, že připluli pytláci, může se situace opakovat.

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a