Každý milion dobrý


2. května 2016, autor Eva,



Televizní film Každý milion dobrý napsal Zdeněk Zelenka na počest pětaosmdesátin Jiřiny Bohdalové, takže bychom ho měli brát a hodnotit shovívavě.

Pominu tedy, že se "Jiřinčin medailonek" zvrhnul na herecký koncert Ondřeje Vetchého, Bohdalová mu spíše sekundovala. I když zdatně. Pominu, že to bylo prvoplánové drama s černobílými postavami, které ničím nepřekvapilo, nekonaly se zde nečekané dějové zvraty. Pominu také, že upoutávky České televize byly tak nešťastně sestříhány, že už po pěti minutách každý musel vědět, jak se to vyvine a jak to všechno dopadne.

 

Co však nemohu pominout je popření elementární logiky. Scénář je v podstatě skládačka, která do sebe musí logicky přesně zapadat a chování postav si nemůže odporovat – když např. někomu rupne v hlavě, tak od toho okamžiku musí dělat jenom šílené věci – jako např. ve filmu  Volný pád.

 

Vysvětlím to na některých příkladech, ale napřed musím stručně shrnout děj. Bohatá podnikatelka,  miliardářka v důchodu má vážnou autonehodu, kterou přežije, přehodnotí své priority a rozhodne se konat dobro, rozdávat svůj majetek potřebným a podporovat bohulibé projekty. To se nelíbí její snaše, která donutí svého muže, syna podnikatelky, aby nechal prohlásit svou matku za nesvéprávnou, aby nerozfrcala všechen majetek. Vnuk podnikatelky se postaví za babičku, proti rodičům a díky němu babička obstojí u soudu, který ji měl zbavit svéprávnosti. Vážně nemocná podnikatelka na konci umírá, syn se chce usmířit, ale je již pozdě. Toť vše.  Jak vidíte, žádné dějové peripetie a dech vyrážející momenty zde nejsou.  A ani špetka humoru, na který jsme u Z. Zelenky zvyklí.

 

A teď k té logice:

 

1) Hospodyně

Jako první počin podnikatelka věnuje právníkovi, který ji zastupoval po celý život, veterána v hodnotě přes milión korun. A následují další dary vybraným příjemcům – de facto cizím lidem. Proč nedá ani korunu své hospodyni Božence, která se o ni celý život stará? Přitom ví, že Boženka musí splácet dluhy, které nasekal její nezdárný syn.

100 000 korun nakonec věnuje Božence syn podnikatelky, aby mohla zaplatit synovy dluhy a svědčila proti jeho matce u soudu. Můj kamarád podnikatel z legrace říká, že "zaměstnanec je placený nepřítel". Ne však Boženka. Přestože se na ni její zaměstnavatelka tak zvysoka vy…, poctivě hodí anonymně do schránky peníze dívce na vozíku, které ukradli speciálně upravené auto, i když to je zrovna částka, která by ji vysvobodila ze synových průšvihů. A nakonec se projeví jako věrná služebná z červené knihovny, demonstrativně úplatek, který jí dal syn podnikatelky, u soudu vrátí a prohlásí, že by svou paní nikdy nezradila.

 

2) Snacha

Paní podnikatelka měla obavy, jestli neměla snacha nějaké námitky, že u oběda, kde oznámila svou charitativní činnost, snacha tak divně koukala. Jestli si všimla až někdy po dvaceti letech, že snacha "divně kouká" a jestli po celou dobu nevěděla, že snacha je sobecká, hamižná a taky líná koza, protože nechodí do práce, je až s podivem.

Navíc snacha je tak záporná a plochá postava, že mě zase napadá jen ta červená knihovna.

 

3) Vnuk

Jak chtěli rodiče před synem utajit, že dají babičku k soudu? A chtěli to vůbec utajit? A proč dospělému synovi nedokázali nic vysvětlit? A proč žádost o nesvéprávnost schovali do šuplíku před zraky syna, aby ji tam pak mohl najít? Jak si rodiče představovali, že po tom všem budou žít se synem ve společné domácnosti?

 

 A napadají mě další otázky. Proč na telefonát, že sousedka střílí z pistole, přijela URNA? Nebo to nebyla URNA? Ale vypadalo to tak.  Jak to, že tak ostřílená a zkušená podnikatelka nepoznala, že na ni šijí boudu, když ji syn vezl vyšetření na psychiatrickou kliniku? A jak to, že to nepoznala ani v případě, když jí podplacený znalec z oboru psychologie vlezl až do baráku? Jak se mohla dopracovat k miliardovému majetku, když byla tak důvěřivá?

 

 Některé scény byly napsány moc dobře –  např. obhajovací řeč podnikatelky u soudu či konflikt syn versus vnuk.  Jako celek bych dílo hodnotila jako lepší průměr. Ale to je na scénáristu formátu Zdeňka Zelenky málo.

 

A hlavně taková velká herečka, jako paní Bohdalová,  si zaslouží lepší roli, šitou na tělo a úměrně svému věku.

 

 

 

 

 

 

 







Zařazeno v kategorii Knihy, recenze, Ostatní literatura, Postřehy





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička