Tváře Tvé doslova až hoří,
když se jich rety dotýkám,
ve vlas Tvůj ruka má se vnoří,
něžný květ Ti tam zaplétám.
Navléklas mi prstýnek z trávy,
chceš, abych složil Lásky slib,
zmocňuje se mne pocit dravý,
že dnes to, lásko, musí být!
Budu Tvůj muž a Ty má žena,
štolou je vlasů pramínek,
jsi bosa, láskou očistěna,
a červenáš se krapínek…
A s vírou v příslib dlouhých časů
se sobě něžně oddáme,
zpěv ptáků velebí Tvou krásu
na prahu doby neznámé.
A luční zvonky vyzvánějí,
když do trávy Tě pokládám,
Ave Maria cvrčci pějí,
já srdce plné Tebe mám…