Karen Horneffer-Ginter: Potrava pro duši


13. července 2016, autor Renata Petrickova,



Chcete opravdu fungující a logický návod pro vymetení špíny ze života? Tohle je jednoznačně jedna z nejlepších. Je návodná, praktická a podle mého názoru, v poslední době jedna z opravdu nejlepších knih, doopravdy schopných vylepšit váš život. V šesti zásadních krocích, v šesti strhujících částech knihy se dozvíte LOGIKU SVÉHO ŽIVOTA.

 

Autorka parádně ukáže prstem na to, co děláme špatně a jak se to projevuje. Důkladně, někdy nepříjemně, někdy vtipně, ale vždycky přesně do černého! V čem jsme normální a v čem je naše chování možná jen odrazem stresu a obrany proti vnějším vlivům. A pozor, přidává své zkušenosti, které byste možná někdy i sami sobě nepřiznali. Ona ale jde s kůží na trh a je to jeden z nejsilnějších faktorů v této knize. I kdybyste od ní chtěli odejít nebo s ní nesouhlasit, tohle jsou drobné části, zmínky, které působí jako rozbuška, protože vás napadne pouze jediné „to je ono!“, „to je přesně ono“.

 

Potrava_pro_dusi_obalka_web

 

„Měla jsem tou dobou pocit, že se můj profesionální život nepříjemně zužuje. Nebyla jsem schopná najít styčný bod mezi svými představami o tom, co ho může otevřít, a žitou skutečností, která mi v mých očích všechny dveře naopak ještě víc zavírala. Líčila jsem svému známému nejen to, jak je mi současná situace nepříjemná, ale také to, že kvůli ní začínám pochybovat o všem, co vím, i o svém chápání toho, jak to ve světě chodí. Můj kamarád mi podal kapesníky a prohlásil: „No, pokud se tím chceš nechat zdrtit, tak se tím nech zdrtit úplně. Vždycky bývám zoufalý, když vidím, že se někdo zhroutil jen částečně.“

 

Nedalo mi to a musela jsem se jeho odpovědi zasmát, přestože jsem jí tak docela nerozuměla. „Jak to myslíš, že z toho býváš vždycky zoufalý?“

 

Vysvětlil mi, že lidé, kteří se zhroutí jenom částečně, vzniklou ránu na duši záplatují tím, že si kolem sebe zbudují ještě vyšší obranné zdi a nechají zbytnět své ego. „Zato když se zhroutí úplně, otevřou se a všechno jde ven. Je to to tak mnohem čistší.“

 

Pochopila jsem, jak to myslí. Došlo mi, že když se necháme protnout životními okamžiky, které si ve skutečnosti tak zoufale nepřejeme, probudí to naši duši měrou, jíž nemůžeme žádným jiným způsobem dosáhnout. Toto nově probuzené vědomí nám pak umožňuje reagovat na roztříštění toho, kdo si myslíme, že jsme, pokornými díky za duchovní dar, jenž nám ukázal pravdu toho, kdo skutečně jsme.“

 

A tohle je ukázka, která hovoří o tom, že na to dno si sáhnout musíme, pokud nejsme schopni se  zvednout sami. Dno, na kterém teprve uvidíme svět tak, jak je ho vidět máme. A celý proces, který tato kniha ve čtenáři probouzí, je o tom, jak s uvědomit to, co opravdu chceme na své cestě za rovnováhu v životě, jak toho dosáhnout (praktické rady, návody, cvičení, naznačené směry, kudy jít)…. A jak si tohle všechno v životě udržet. Vědomí, že nejsme stoprocentní zářivé sluníčko, ale že nejen náš život, ale i my samotní jsme jako Luna, měnivý, se svými cykly nahoru a dolů.  Že ale žijeme v době, kdy musíme být plně výkonní a cykličnost je brána jako „nedostatky, selhávání, nespolehlivost“. Že vzít si volno jen proto, abychom si odpočinuli, se skoro nenosí – je to bráno jako slabost.

 

 

Potrava pro duši je opravdu potrava pro duši. Pro mne je to kniha, kterou si nechám někde stranou, pořád na očích, abych si ji mohla čas od času otevřít a připomenout si, co je NORMÁLNÍ. A připomenout si cesty, jakými dosáhnout zase klidu a míru v duši, a vlastně i na těle.

 

A ještě přidám jednu ukázku, speciálně pro každou  maminku. U tohoto jsem se zasmála, uvědomila jsem si, že „já tehdy byla normální, jsem fakt nebyla jediná“… Takže, která z vás to taky tak měla?

 

„Slyšela jsem, že rodič v průběhu prvního roku dítěte přijde v průměru o tisíc hodin spánku. Když jsem tohle číslo vynásobila dvěma dětmi, pochopila jsem, že mě můj vstup do mateřství nepřipravil o plnou nádrž na jeden zátah, ale že jsem si své vyčerpání „vysloužila“ hodinu po hodině. Své únavy jsem si všimla až ve chvíli, kdy už byla z obou dětí batolata a moje bdělé sny o výletu do lázní se začaly podobat spíše pobytu v nemocnici.

 

Áá, to by byla paráda, kdybych mohla zazvonit zvonkem na obsluhu (na sestru?), která by mě všude vozila (na invalidním vozíku?), abych nemusela nikam chodit, a navíc bych nemusela vařit ani jíst (že by nitrožilní výživa?) – hluboký povzdech…

 

Přála bych si říct, že to byl jediný projev mé únavy. To, jaké výchovy se v oněch prvních letech dostávalo mému druhému dítěti, mě však přesvědčuje o pravém opaku. Musím přiznat, že večerní ukládání naší dcery se od ukládání jejího staršího bratra lišilo tak zásadním způsobem, až se to skoro stydím přiznat… Jako by náš syn létal večer co večer první třídou (první třídou dob dávno minulých) a naše dcera byla napasovaná v turistické třídě hned vede záchodů.“

 

A pamatujte si ještě jednu věc, „spěch přináší utrpení“ – zajímavé, logické a vystihující i civilizaci jako takovou. Svět kolem nás pádí obrovskou rychlostí, nelze si už ani uvědomit včerejšek, protože na nás útočí už ne zítřek, ale pozítřek. A takový styl života přináší utrpení. Autorka na drobných příkladech a vlastně starých známých moudrostech velmi dobře vystihuje dnešní svět – a ten svět v malém existuje i v nás. Problémy velkého světa jsou zažrány i v nás. A cesta k nápravě? Třeba skrze těch šest malých změn:

 

  • Respektování životního rytmu
  • Obrat dovnitř
  • Naplnění
  • Plné prožívání každého dne
  • Vzpomínání na lehkost
  • Vyrovnání se s nesnázemi

 

O autorce:

 

Karen Horneffer-Ginter, Ph.D. už více než 16 let vede psychologickou praxi a vyučuje jógu a meditační techniky. Přednášela studentům postgraduálních oborů a zdravotníkům, vedla univerzitní studium holistické zdravotní péče a spoluzaložila Centrum pro psychoterapii a osobní rozvoj v Kalmazoo ve státě Michigan v USA. Cílem Kareniny práce je ukázat lidem cestu zpět k moudrosti jejich vnitřního života návratem k emocím a činnostem, jež se v dnešním rušném každodenním životě ztrácejí: vnitřnímu  pokoji, péči o sebe, kreativitě, radosti, humoru, vděčnosti a soucitu. Jejím cílem je podporovat lidi v hledání a nalezení pocitu rovnováhy a posvátnosti, provázející jejich životy. Více: www.karenhg.com

 

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, www.synergiepublishing.com, 2016

 

Zdroj: www.cajovnaumodrekocky.cz
 

 







Zařazeno v kategorii Knihy, recenze





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička