Tváře její jak slunečnice
září, když ke mně stáčí zrak,
pohled plápolá jako svíce,
a srdce její nejinak…
Ještě před chvilinkou jsem hledal
kde tesař díru zanechal,
teď už bych žití vale nedal,
vždyť stvořen jsem, bych miloval!
A kdo si Lásku moji více
zaslouží než ta nádherná
dvounohá milá nezbednice,,
co v očích pár plamínků má?
Prvné dvě sloky jsou moc hezké, připomínají mi Hlaváčkovy básně. Ale ta třetí, to je najednou obrat, vůbec se to k prvním dvěma nehodí. Kde tesař díru zanechal by se dalo chápat i jako vulgarismus. Prostě bych třetí sloku vyhodila, čtvrtou poupravila a bude to super.
Vulgarismu u mne? To mne tak málo znáš?:-)