Cyklo Jižní Tyrolsko

Do Itálie potřetí na kola, tentokrát do Jižního Tyrolska. Předtím jsme byli v Toskánsku a na Gargánu. Pokud porovnám tyto tři destinace, tak koupání v moři po celodenní túře v jižní Itálii je prostě úžasné, ale co se týče služeb, stravování po hospodách a schopnosti dorozumět se s cizinci, tak Jižní Tyrolsko jednoznačně vede.

Jižní Tyroly, neboli Trentino-Alto Adige, byly původně součástí Rakouska-Uherska a v roce 1919 byly saint-germainskou smlouvou připojeny k Itálii. Jedná se o autonomní oblast, což znamená, že mají svoji samosprávu, svůj zákonodárný sbor a svého prezidenta, a dělí se na dvě provincie: Trento a Bolzano. Protože je zde hodně divokých řek a lesů, tak elektřinu vyrábějí především z vodní energie a důležitým průmyslovým odvětvím je produkce dřeva.

Celý region je také proslulý pěstováním jablek, ovšem tento rok je postihla obrovská ztráta. V době květu téměř celá úroda pomrzla. Když jsme přijížděli busem k hotelu, na jabloních nebylo jediné jablíčko. Pan domácí z hotelu říkal, že 70% majitelů sadů nejsou pojištěni, takže pro ně je to katastrofa dvojnásobná.

Byli jsme ubytováni v hotelu Waldesruh ve Viumsu nedaleko Brixenu, posazeném uprostřed krásné přírodní scénerie (v popředí můžete vidět holé jabloně):

Cestovka Kopřiva Turist jezdí do tohoto hotelu už dvě desetiletí na zimní lyžování. Její majitelé Ivana a Martin jsou naši přátelé a zhruba před čtyřmi roky jsme je poprosili, zdali by nechtěli udělat také něco v létě pro nás pro cyklisty. Zdařilo se a o zájezd je takový zájem, že je každoročně vyprodán.

Z hotelu nás vždy popovezli někam autobusem, ujeli jsme danou trasu do určeného místa, odkud nás bus zase přivezl zpět do hotelu. Po celou dobu jsme jezdili s Martinem a Ivanou, kteří už to perfektně znají, a tak jsme nemuseli koukat do map a hledat kudy, či kde stojí v cíli autobus. Také to mělo výhodu, že když Martin připlácl magnetky mapy na bus a vysvětloval, kudy se dnes pojede, mohla jsem chytat lelky a fotit blbosti kolem. Nevýhodou je, že když to teď několik dní po akci dávám dohromady, musím hodně googlit a načítat si cyklotrasy v němčině. No aspoň si prosvištím slovíčka.

Cyklo 1. den – 3. července 2017 – Brenner – Sterzing – Sachsenklemme – Neustift – Brixen

Autobus nás popovezl na kraj Brenneru, odtud vede pohodová asfaltová cyklostezka z kopce po bývalé železniční trati, sevřená mezi vrcholky hor.

Tady mně Ivanka drží kolo, abych si mohla vyfotit bývalé nádraží:

A tady je to nádraží:

Sjedeme do Gossensassu na kafe. Ne, že bychom ho nutně potřebovali hned na začátku trasy, ale je zvykem, že vedoucí zájezdu jezdí poslední, aby mohl cestou posbírat odpadlíky a řešit případné defekty. Z Gossensassu je to pořád do kopce na vyhlídku:

Další zastávka v hospodě v městečku Sterzing – Vipiteno:

Pak lehká houpačka směrem na Freienfeld:

Mají tu hezkou kašnu:

i okolí:

Před Grassteinem jsem vyfotilo toto, co vypadá jako bývalý mlýn, ale nejsem si jista:

Sachsenklemme je úžlabina, jíž protéká řeka Eisack, na níž je velká vodní elektrárna. A v blízkosti jsou vodopády:

V Mittelwaldu posedíme v hospodě nad řekou Eisack:

Lesní stezka krásnou přírodou vyústí na polňačku s úžasnými panoramaty kolem:

Z cyklostezky na Brixen se odpojíme, protože si chceme pohlédnout augustiniánský klášter Neustift, založený v roce 1142. Je to obrovský komplex mnoha budov, dám aspoň "kousek":

V Brixenu nás Martin zavede do "zmrzlinárny" v podloubí. Asi je fakt vyhlášená, protože tu je dlouhá fronta:

Poblíž je tento kostel:

Zmrzlinu moc nemusím, ale když všichni o ní tak bájí, dám si taky. Je strašně hutná, chutná to jak přeslazené máslo:

Počkám, až ostatní dojedí svou porci, a pak ji dám manželovi Mirdovi. Tomu moc chutná. Pak už jen dojet k autobusu, kde se budou nakládat kola. Kdo chce, může si z Brixenu vyšlapat nahoru do Viumsu na kole. Já tedy nechci a Mirda taky ne. Martin vzal s sebou na zájezd své dva syny, takže nakládání kol docela odsejpá. Před hotelem kola zase vyloží, protože ráno se bude vyrážet rovnou od hotelu.