Ohnivá dračice


8. listopadu 2010, autor P.F.Zarken,



 

Od samého rána byl vzduch ve vesnici nasycen jakýmsi těžko definovatelným napětím. Jako by se mělo něco stát, ale nikdo ani netušil, zda to bylo skutečné, nebo jen jakési zdání.

Na Karla doléhala zvláštní tíseň. Nedokázal si to vysvětlit a sám sebe přesvědčoval, že se o nic nejedná. Práce se mu však nedařila a byl nervózní čím dál víc.

„Karlíku, je ti něco?“ ptala se starostlivě jeho matka.

„Proč? Nic,“ odvětil a zachvěl se mu hlas.

„Mě, synku, neošálíš. Cítím po tobě, že s tebou něco není v pořádku.“

„Tak dobrá, mami. Cosi ve mně hlodá, a sám nevím co. Cítím v sobě nějaké divné napětí… Ale buď klidná. Určitě je to jenom něco přechodného.“

„Nu dobrá,“ odvětila, ale s takovou odpovědí se nesmířila.

 

Před polednem se náhle začala zatahovat obloha a najednou bylo jako za úplného zatmění slunce. Všude bylo cítit vnitřní pnutí, které hrozilo prasknutím. Ale čeho? V čem to spočívalo? Chvílemi se dokonce zdálo, jako by se země chvěla.

„Karlíku, nechápeš, co to má znamenat?“

„Ne. Nerozumím tomu ani co by se za nehet vešlo,“ odvětil Karel.

„Z toho nic dobrého nevzejde, synku,“ zabědovala jeho máma.

Najednou zaduněl hrom, ale zablýsknutí vidět nebylo. Vzápětí to v dálce zahučelo znovu a ještě jednou.

„Jsem dračice Saňka a mám pro vás důležité oznámení, že brzy bude velká sháňka,“ neslo se z oblohy.

Karel se otočil a běžel ke dveřím z domku.

„Nechoď tam!!“ zvolala jeho vyděšená matka.

„Musím ji vidět,“ odvětil mírně, ale nesmlouvavě a vyběhl před stavení.

Fascinovaně hleděl k obloze jak hypnotizovaný. Tam visela nad vesnicí obluda, která se ze všeho nejvíc podobala bájnému drakovi. Karlova matka vyběhla také, ale zůstala pod zástřeškem.

„Zítra o tomto čase přiletím k vám zase. Najde-li se mladý muž, který mě políbí na má ohnivá ústa, nepozná pak bídy už… Nebo jej strašně pomalu roztrhám a spálím. V použití ohně já nezahálím. A jen statečný mladík dobrého srdce má u mne naději. Jeho opak ale zemře velmi trpce.

Nenajde-li se nikdo, pak vaši vesnici možná vyplením, nebo také ušetřím a odměním. To nyní skutečně nevím,“ dohřímala dračice Saňka.

Obletěla tři kruhy nad vsí a vzápětí zmizela z dohledu.

„To je hrůza! To je strašná hrůza!“ zalomila rukama Karlova matka, když oba vešli do kuchyně.

Karel stál, díval se nikam a ani nedutal.

„Proč mlčíš, Karlíku?“

„Nevím sám. Přemýšlím, a nevím o čem. Něco mě na ní upoutalo… Kdybych si jen mohl vzpomnět, co to bylo.“

„Ale ty jsi měl oči tak divné…“

„Ach, já jsem tele. Oči. Její oči byly přívětivé a v jejich pozadí jsem cítil smutek. Měla lidské oči, mámo. Do zítřka snad ani nevydržím, jak ji toužím políbit,“ řekl nadšeně Karel.

„Synku, ty ses pomátl na rozumu, nebo co? Vždyť tě přece může spálit a roztrhat.“

„Může, ale nemusí. Co když je to velice nešťastné děvče, které potřebuje vysvobození právě políbením. A v opačném případě může skutečně naši vesnici vypálit… Mami, prosím tě, odpusť mi, jestli to skončí špatně, ale již nemůžu couvnout. Já totiž nemám kam a za každou cenu to zítra udělám.“

Karla také napadlo, že by to mohla být zakletá krásná princezna. Hned ale tuto myšlenku od sebe odehnal a víc se k ní nevrátil. Je lepší vidět věci horší, než se jeví. Radovat se předem z tajemna se nevyplácí.  

Ještě o tom hovořili, protože strach jeho matky byl obrovský. Současně si ale uvědomovala, že s ním nepohne.

 

Byla to věčnost, ale až nadešel čas, zdálo se, jako by to byl malý okamžik. A bylo těsně před polednem. Opět se zatmělo. Máma udělala svému synovi křížek na čele a vyšel před domek.

Třikrát zaburácel hrom a nad vesnicí visela dračice Saňka.

„Tak co, mladí muži, který mi věnuje ze svých rtů voňavou růži?“ zaduněla prostorem.

„Já!“ zvolal Karel.

„Nebojíš se??“

„Trochu… Ale dá se to vydržet,“ odvětil Karel.

Dračice přistála na nedaleké návsi a čekala.

Karel šel k ní, ale současně v něm narůstal strach. Najednou zalitoval, že se do toho pouštěl. Nyní již couvnout nesmí, ani kdyby měl přijít o život. Musí dokonat své započaté dílo. A již byl těsně u její obrovské huby.

„Nasaď jí francouza, blbečku!“ ozvalo se za vzdáleným keřem.

Saňka jen koutkem huby šlehla do toho místa oheň.

„To byla jenom výstraha, náfuko! Já ohněm neplýtvám naoko!“ zařvala.

Karel se zachvěl a začal skoro umírat strachy.

„Bojíš se moc? Žádáš mě o pomoc??“ zašeptala Saňka.

„Tiše,“ sotva vydechl a přiložil svá ústa na neskutečně velké rty.

Neznámá síla jej uchopila a zatočila s ním. Na okamžik ztratil vědomí, ač zůstal stát.

Když se probral, stála proti němu krásná dívka se stříbrnou korunkou na hlavě.

Karel zůstal s pusou pootevřenou.

„Jsem dcera krále této země. Zlý kouzelník však začaroval mě. Ale netušil, že se jednou najde člověk, jako jsi ty, a dokáže zlomit jeho zlobu svými rty. I můj táta bude mít z tebe velkou radost, a splní každou tvoji žádost,“ řekla princezna.

„Nádherná, úžasná… princezno!“

„A ještě jedna maličkost, můj milý. Pro tebe velká příležitost. Toho tlučhubu můžeš potrestat, jak se ti zlíbí. Třeba ho nechat zbičovat a vsadit do vězení, kde bude mít jen černé mámení.“

„Nebuď zlá, moje milá! On se sám potrestal a již vidím, jak jej závist užírá zevnitř. Do odpůrce, který právě prohrál, se nemá kopat,“ řekl Karel a usmál se rozpačitě.

„Promiň mi, prosím. Řekla jsem si, že si tě trošinku ještě vyzkouším, a prospěls na jedničku. Ty zasloužíš si ode mne hubičku. Jsi opravdu lepší, než jsem si myslela… Jmenuji se Staňka a chci tě za manžela.“

„Jsem Karel,“ vydechl on.

Objala ho a políbila na ústa.

    







Zařazeno v kategorii Povídky



Počet komentářů na “Ohnivá dračice” - 4


    Ivna   (9.11.2010 (15.12))

    No né, taková moderní pohádka! Tou větou "Nasaď jí francouza, blbečku!" jsi mě docela skolil :-)))


    P.F.Zarken   (9.11.2010 (19.33))

    Magdi, tu větu jsem stejně napsal hlavně proto, aby byl důvod tam dát ten dodatek. To Ty ale určitě víš. Díky***


    Eva   (10.11.2010 (19.44))

    to je roztomilé.. vtipná parodie na pohádky o dracích... i když musím přiznat, že jsem čekala trochu více, nějakou nečekanou pointu, třeba že dračici vyroste po polibku další hlava a ta hlava bude rovněž vyžadovat polibek a vyhrožovat upálením:-)))...trochu mi to připomíná Werichovo Fimfárum...


    P.F.Zarken   (10.11.2010 (21.17))

    Evi, nechtěl jsem z toho dělat příliš komediální záležitost. Stejně je hezké, že se Ti to líbilo. Díky Ti***



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička