Cyklo Jižní Tyrolsko – 3. den – 5. července 2017 – Sand in Teufers – Bruneck – Mühlbach

U snídaně se objevila cedulka v češtině, že obložené mísy jsou určeny pro snídani v hotelu a pokud si někdo chce udělat s sebou svačinu, má zaplatit do kasičky 2,50 EUR za jednu housku. Rozkrádání snídaní se děje na každém zájezdě a v takových případech se za "Čecháčky" stydím. Možná budete argumentovat, že takový český důchodce v Tyrolsku si může dovolit jen desetinu toho, co tyrolský důchodce v Česku. Ano, to je smutné dědictví 40 let komunismu a Západ už nedoženeme, i kdyby nám šel naproti. Ale pokud budeme svou vlast takto "důstojně" reprezentovat, nedivme se, že nás pořád budou považovat za občany druhé kategorie.

Dost moralizování, zpět k cyklistice. Autobus nás vyplivnul pod lanovkou kousek za městem Sand in Teufers. Cyklostezka kopíruje divokou řeku Ahr (italsky Aurino), která se v Brunnecku vlévá do řeky Rienz:

V Sand in Teufers mají zajímavou atrakci, něco jako zábavné hudební panoptikum či jak tu pičičárnu nazvat. Jedná se o partu sošek mužíčků hudebníků:

Když jim hodíš 2 EUR, zahrají písničku ve stylu "Lederhosen". Půjčila jsem si názorné video:

https://www.youtube.com/watch?v=zOUc9383owU

Nad městem ční hrad Teufers:

Stoupáme nahoru přírodním parkem Riesenferner-Ahrn a cestu lemují dřevěné sochy:

Vystoupáme k vodopádům Reinbach/Riva:             

Zpátky je parádní sjezd na kolech dolů. Míjíme lidi ze zájezdu, co šli k vodopádům pěšky. Dole v bufetu si dáme nezbytné "ranní" kafe a vyrazíme směr Bruneck.

Cyklotrasa pokračuje údolím řeky Ahr až do Brunnecku. Údolí obepínají majestátné hory:

V Brunecku poobědváme, jídlo je zde mimořádně dobré a číšník arabského vzezření mimořádně protivný. Asi nemá rád plavovlásky:-)))) Naštěstí to byl první a poslední napučelý blb pracující ve službách, se kterým jsme se setkali. Jinak jsou Italové velmi milí a váží si každého turisty bez rozdílu.

Z Brunecku do Mühlbachu je to taková houpačka nahoru dolů, pár kopců je tam opravdu ostrých, ale na ty jsme my Sedlčaňáci zvyklí.

V Mühlbachu je opět vyhlášená cukrárna s fantastickou zmrzlinou, na kterou se všichni vrhnou. Protože nejsem zmrzlinový typ, koupím si jen vodu k pití a zatímco všichni lížou obrovský kopec zmrzliny, poflakuji se kolem a fotím. Mühlbach je moc pěkné město:

Mají zde i moc hezkou moderní prosklenou radnici, ale tu jsem z důvodů mně neznámých nevyfotila, přestože času bylo habakuk.

Na parkovišti naložíme, resp. Martin a kluci, kola a frčíme do hotelu. V autobuse nám Martin představí plán na další den, den odjezdu. Budeme ještě jezdit na kole a v šest hodin vyrazíme z Reischachu domů do Čech. A také nás upozorní, že nás paní domácí prosí, abychom respektovali, že snídaně je určena ke konzumaci v jídelně a za housky s sebou máme zaplatit 2,50 EUR do kasičky.