Svítící kámen


14. listopadu 2017, autor Eva,



Hudební klání už běželo v plném proudu. Trubači, harmonikáři, flétnisté, kytaristé, loutnisté, pozounisté, bubeníci se pochlubili svými dovednostmi, vystřídaly se desítky tanečníků a zpěváků. Diváci si podupávali a spokojeně se kývali a vlnili do rytmu.
Pak na pódium vylezli Adam a Arina. Náměstí zašumělo nelibostí a kdosi zařval: „Vypadni, opičáku!“
Další zakřičel: „A toho podvraťáka vezmi s sebou!“
Přidávaly se další a další nadávky: „Zmizni, šeredo!“
„Obludo!“
„Ohyzdo!“
Lidé bučeli a mručeli. Ošklivý mladík vůbec nevzbudil jejich sympatie. A ten pes vedle něj! Co ten tam dělá? Vypadá jako vlk, ale uvaděč říkal, že bude vystupovat pes. Podivná dvojka. Proč zabírají místo opravdovým umělcům?

Adam nedbal posměchu, přiložil flétnu k ústům a spustil rozvernou, rytmickou a hravou melodii. Arina se postavila na zadní, poskakovala a máchala předníma nohama podle hudby. Co, poskakovala, ona tančila! Dav na náměstí vydechl úžasem a po pár taktech roztál. Adam a Arina si rychle získali srdce všech přihlížejících. Diváci nadšeně tleskali, pochvalně hvízdali a zvedali vztyčené prsty do tvaru písmene V.
Během vystoupení se stalo něco nečekaného a komického. Kněžna, jež měla celé hry pod patronátem, držela na klíně párek pudlíků. Tyto pejsky dostala darem od jedné cirkusové společnosti, která projížděla městem.
Pudlíci měli nacvičeno pár čísel a nyní, když se dívali na tancující vlčici, se jim vše oživilo. Vyškubli se kněžně z náruče a přidali se k Arině. To vám byla podívaná! Adam pískal na flétnu, Arina předváděla taneční kreace a vedle ní dva malí pudlíci napodobovali každý její pohyb.

 


Čtveřice měla obrovský úspěch.
Diváci křičeli: „Ještě, ještě!“ A vůbec je nechtěli pustit z jeviště.
Museli přidávat další a další písničky. Arina už únavou umdlévala. Ono jenom udržet se na dvou nohou je pro vlky vysilující, a ještě k tomu tančit. Ale povzbuzovali ji dva pudlíci po boku a hlavně vědomí, že za své snažení získají cennou odměnu. Svítící kámen nemá nikdo na světě.
Porotci je vyhlásili jako jasné vítěze. Kněžna Adamovi pověsila na krk hlavní cenu – svítící kámen. Během dekorování vítěze jí dalo velkou práci zachovat vážnou tvář, neboť pudlíci se vedle Adama p….ořád stavěli na zadní a chtěli pokračovat v krasojízdě. Nevěděla, jak popřát Arině, tak jí aspoň potřásla tlapkou. Davy jásaly.
„Velmi by mě potěšilo, kdybyste ty a tvůj šikovný pejsek zůstali a obšťastňovali nás svým uměním,“ nabídla Adamovi kněžna.
„Paní kněžno, rádi bychom zůstali, ale král z mé domoviny mě pověřil speciálním úkolem,“ kulantně odmítl Adam nabídku.
Kněžna si aspoň vymínila, že než odejdou, budou jejími hosty a zúčastní se slavnostní večeře.
„Adame, jistě jsi nejen dobrý muzikant, ale i chrabrý bojovník,“ oslovila kněžna svého hosta při večeři.
„Z čeho tak usuzujete, kněžno?“
„Ze zranění na tváři, které jsi utrpěl v boji.“
Adam nechtěl lhát, ale ani se nechtěl svěřovat se svým krušným osudem právě tady a teď při slavnostní večeři, kdy měli všichni dobrou náladu a spokojeně se usmívali.
Raději celou věc zamluvil: „Každý v životě utrpíme nějaké to zranění. Nejen na tváři.“
„Jsi také moudrý,“ obdivně vydechla kněžna.
Arina radši do hovoru nezasahovala, aby se neprovalilo, že mluví. Tak se pod stolem jenom zubila pod vousy.
„Kněžno, jak jste vlastně přišli k tomu kamenu?“ odvážil se Adam konečně zeptat.
„Spadl doslova z nebe. Našli jsme ho jednou ráno na dvoře.“
„A to spadl jen tak?“
„Ano, jen tak. Když jsme zjistili, jaké má vlastnosti, rozhodli jsme se, že to bude pro tento rok odměna pro vítěze hudebních slavností. Zlatník k němu vyrobil řetěz a bylo to.“
V ložnici v knížecím paláci se uložili ke spánku. Adam obracel v rukou zázračný kámen. Byl matně průhledný, zeleně fosforeskující a osvěcoval celou místnost nazelenalým světlem. Uprostřed měl díru a v ní provlečený zlatý řetěz. Na vnější straně kamene jej spojoval kroužek, takže kámen tvořil přívěsek. Strčil si ho do pusy a světlo v místnosti potemnělo.
„Ajino, vidiš něco? Mám pjůhledný tváže?“ šišlal s plnou pusou kamene.
Ale Arina ho neslyšela. Spala tvrdým zaslouženým spánkem, utahaná jako pes.

 

Ukázka z knihy Arina. Text Eva Hölzelová, autorka ilustrací Jana Vlková. Kniha je určena pro čtenáře od 9 let.

 

 

 

Koupíte zde:

 

https://www.zbozi.cz/vyrobek/arina-holzelova-eva/

 

 

E-knihu můžete koupit zde:

 

 

https://www.kosmas.cz/knihy/237292/arina/

 







Zařazeno v kategorii Knihy, recenze, Ostatní literatura, Postřehy





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička