Jeden kovboj je málo


4. ledna 2018, autor redakce,



Mé podnikání neneslo kýžený užitek. Slepice chcípaly. Chyba byla v příliš masové krmné směsi. Mouka podražila. Slepice začaly snášet dvoužloutková vajíčka. Jásala jsem. Pak se na hnědých skořápkách začaly objevovat stopy krve. Slepice přecenily své možnosti. Velkými vejci si natrhávaly zadek.

V mém hejně se rozšířil kanibalismus. Hitchcockův slavný horor „Ptáci“ je slabým čajíčkem proti tomu, co se dělo v naší drůbežárně. V okamžiku, kdy slepice vytlačí vejce, vysune se z jejich útrob takzvaná kloaka. Krvežíznivé slepice uchopily kloaku do zobáku, zatáhly a prakticky svou družku vyháčkovaly, vytáhly z ní vnitřnosti. A sežrali je. Tím mi ušetřily práci. Stačilo slepici pouze oškubat. Často jsme v ten čas obědvali „chovatelský neúspěch“. Buď byla na talíři slepice oběť, nebo slepice vražedkyně, pokud se mi podařilo přistihnout ji při činu.

Ve snaze zamezit zabíjení, snížili jsme příjem bílkovin. Slepice, zvyklé na denní dávku masa, se začaly požírat ještě rychleji. Konzultovali jsme tento problém s odborníky. Doporučovali jediné. Zrušit chov. Vyvraždit slepice, než se zničí navzájem. Tak neslavně skončilo mé podnikání.

Bylo tedy na kovbojovi, aby něco vymyslel, než všichni pomřeme hlady. Jeho nápad nebyl nikterak originální. Stal se kovbojem, začal pást krávy. S koněm a se psem celičký den, za každého počasí, včetně sobot a nedělí běhal po kopcích za stádem. V poledne měl volno. Ne kvůli sobě. To aby si krávy v poledním žáru odpočaly.

Konečně se splnil můj dávný sen. Byla jsem provdána za skutečného kovboje. Když můj milý obdržel první výplatu, mé nadšení se změnilo v zoufalství.

„Tak málo peněz za tolik práce!“ lkala jsem.

Kovboj mě uklidňoval. Prý, až se krávy zváží, dostane příplatek za přírůstky. Čekala jsem do podzimu. Vážit se začalo, když byla v kopcích jinovatka. Krávy žraly zmrzlou trávu, dostaly průjem, zhubly všechno, co přes léto pracně nabraly, a prémie tím pádem nemohly být vyplaceny. Podnikatel ušetřil a my utřeli hubu.

Není divu, že o tuto práci nebyl velký zájem. Místní raději docházeli na sociální úřad. Finančně to vyšlo nastejno. Místo druhého kovboje bylo stále volné.

Náhoda tomu chtěla, přijel nás navštívit kamarád inženýr, jenž právě přišel o práci. Stal se kovbojem číslo 2. Kovbojové v Čechách nedostávají běžně ubytování jako v USA. Vzali jsme ho proto pod svou skromnou střechu. Bydlel v obýváku, vpravo pod oknem na zemi, ve vlastním spacáku. Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Přišli jsme o veškeré soukromí.

Kamarád, zmožen prací na čerstvém horském vzduchu a běháním z kopce na kopec se po příchodu domů odmítal pohnout. Marně jsme ho posílali do hospody a vnucovali mu peníze na pivo. Nechtěl! Hospoda nebyla v dědině! Odkudkoliv kamkoliv tu bylo daleko.

Naše manželské lože neplnilo svoji funkci a my se potupně vykrádali z vlastního domu, abychom byli spolu sami. Schovávali jsme se v kůlně nebo na půdě plné voňavého sena.

Kovboj dvojka nebyl jen líný, byl i nechápavý. Občas se zeptal, kde jsme byli, a já se červenala jako puberťačka. Seno mě škrábalo v kalhotkách a kovboj měl stéblo za uchem.

Okolí se brzy dozvědělo o našem nájemníkovi a mnohé chatařky mně nemohly přijít na jméno. Obcházely mlsně kolem naší chaloupky, nakukovaly do oken a představovaly si šílené orgie uvnitř. Záviděly mi dva pěkné, mladé chlapy v baráku.

Věřte mi! Nebylo co závidět. Kovboje jsem si rozmazlila a ten druhý byl z domova zvyklý na maminčin skvělý servis. Automaticky špinavé košile a ponožky házel k pračce s pocitem, že udělal pro jejich čistotu maximum.

Nebyl to věru škaredý chlap. Štíhlý, tmavý, černovlasý uměl hrát na housle a měl chlupatá prsa.

Neměla jsem zájem. Jestliže vztah začne praním ponožek, nemá pražádnou naději na úspěch. Naše finanční situace se drobátko zlepšila. Kamarád mi přispíval na stravu. Asi mu chutnalo, nikdy si nestěžoval.

Nikdy si nikdo nestěžoval. Nakrmila jsem dost lidí. O prázdninách a o víkendech u nás bylo plno. Jezdili přátelé z města a jejich děti. Kamarádi našich dětí přijížděli už v pátek autobusem a v pondělí šli od nás rovnou do školy.

Při pěkném počasí spávali venku. V zimě uvnitř. Náš domeček praskal ve švech. Chodbička bývala tak přecpána botami, že nebylo kam šlápnout. Když všichni rozložili spacáky, kovboj dvojka měl co dělat, aby uhájil svůj skromný koutek u okna.

Skoro všichni vozili vuřty, polévky pytlíkačky a konzervy. Kuchtilo se kolektivně. Většinou kovbojský fazolový guláš.

 

 

Zde je recept:

Sežeň velký hrnec, dej do něj fazole, bílé, hnědé, strakaté, na barvě nezáleží. Nalij na ně vodu a jdi klidně spát. Druhý den ráno se poohlédni po nějakém mase. Co ulovíš, zabij a nakrájej na kostičky. Lhostejno co. Krávu, prase, kozle, beránka. Klidně i vuřty, klobásy, párky. Nejlépe vše dohromady. Zatímco budeš krájet, dej fazole vařit. Nakrájej ještě cibuli a česnek. Vše to šoupni do dalšího obrovského hrnce. Dus na sádle či oleji. Když to začne pěkně vonět, přilij vodu, nejlépe pitnou. Nezapomeň na koření: pepř, papriku sladkou i pálivou a chili koření. Navrch kečup. Můžeš přidat nějakou zeleninu: pórek, rajčata, papriku, kukuřici. Zkrátka, co vypěstuješ, ukradneš nebo, co ti donesou. Občas to zamíchej. Když je všechno měkké, přidej fazole, můžeš zahustit moukou, ale raději ne. Podávej k tomu chleba nebo rohlík. Výhodou tohoto pokrmu je především jeho sytost. Kuchařku nikdo nepomluví, že je krkna lakomá a že dává malé porce. Šetrnější povahy ocení, že při výrobě tohoto pokrmu se dá použít úplně všecko. Jako v pohádce „Jak pejsek s kočičkou vařili dort“. Ingredience by jen neměly být příliš sladké a měly by být jedlé.

Podle druhu přísad je možno vymyslet spoustu názvů. Přidáte-li kukuřici, máte indiánské fazole a la „Vinnetouova pomsta“. Ze skopového vyrobíte fazole na mongolský způsob s názvem „Stepní vítr“. Pokrájíte-li kousek krávy, vzniknou pravé kovbojské fazole.

Pokud jste suroviny na guláš ukradli, vyprodukovali jste cigánské fazole. Jestliže máte více zeleniny než masa, jsou to „fazole zahradníka Jeremiáše“.

Jestliže jste překořenili, máte „ďábelské fazole.“ Zde bych si dovolila upozornit na chili. Bacha na něj! Pokud vám ujede ruka, pokrm bude v jícnech a žaludcích stolovníků působit jako autogen. A vypálí tam všechnu flóru, tu škodlivou i tu prospěšnou.

V okamžiku, kdy fazole procházejí trávicím traktem, vydávají nepříjemné zvuky a pachy. Proto je vhodné podávat fazole přátelům, co se dobře znají, nebo těm, kteří budou spát venku pod širákem.

Pro případ kolektivního spaní v malé místnosti jsou vhodnější kovbojské buchtičky s krémem. Já měla krém z domácího mléka. Já dostala k narozeninám krávu. Co jsem mohla čekat od dvou kovbojů!

Byl to dárek danajský a ryze praktický. Jmenovala se Bobina. Byla červenostrakatá a obrovská. Čapnout si k zadním nohám tak velkého zvířete se mi z bezpečnostních důvodů poněkud příčilo. Jenže bylo nutno ji podojit. Nikdy jsem to nedělala.

Kovbojové mi poskytli pár základních informací. Za prvé: Ve vemeni jsou čtyři maličké otvory, za ty se tahá tak dlouho, dokud vemeno nesplaskne. Za druhé: Kráva vyrábí jen čisté mléko. Zašpinění je důsledkem neshody mezi dojičkou a krávou.

Bobina mi mléko mnohokrát zašpinila i vylila. Měly jsme spolu menší potyčky. Párkrát do mě strčila, až jsem upadla. Myslím, že v tom nebyl z její strany zlý úmysl. Pak jsme se skamarádily. Už mě jen občas kamarádsky plácla ocasem.

 

Ukázka z knihy Kamily Novákové Co by se kovbojkám stávat nemělo

 

Více o knize zde: https://www.suvicka.cz/?page_id=29472

 

 

Knihu koupíte zde:

 

http://www.bux.cz/knihy/153003-co-by-se-kovbojkam-stavat-nemelo.html#-popis

 

 

http://www.dobre-knihy.cz/krasna-literatura/proza/ceska-a-slovenska-proza/co-by-se-kovbojkam-stavat-nemelo.html

 

 

https://www.kosmas.cz/knihy/187933/co-by-se-kovbojkam-stavat-nemelo/

 

 

 

E-knihu můžete koupit zde:

 

https://www.ereading.cz/romany-povidky-novely/co-by-se-kovbojkam-stavat-nemelo-9142

 

https://www.palmknihy.cz/romany-povidky-novely/co-by-se-kovbojkam-stavat-nemelo-9142

 

http://www.ebux.cz/index.php?bk=217254

 







Zařazeno v kategorii Knihy, recenze, Ostatní literatura, Postřehy, Povídky





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička