Enid Blyton

Britský film Enid vypráví o životě rozporuplné britské spisovatelky Enid Blyton, která tvořila v první polovině minulého století.

Enidini rodiče se neustále hádali a Enid, aby uklidnila své dva malé bratříčky, si vymýšlela příběhy, v nichž dominoval dokonalý svět plný lásky a porozumění. Příběhy, které později přetavila do veleúspěšných knížek.

Bezútěšný rodinný život otec záhy striktně vyřešil, opustil rodinu a začal žít se svou milenkou, kvůli níž vznikaly každodenní hádky. Enid to velmi zasáhlo, neboť otce velmi milovala, a proto paradoxně dávala rozpad rodiny za vinu nešťastné matce a otcův odchod si celý život v sobě nesla jako trauma. Jakmile dospěla, odešla z domu, aby už nemusela být s matkou.

Vystudovala pedagogiku a živila se jako učitelka. Ještě jako studentka nabízela své básně a povídky různým nakladatelům, avšak bezúspěšně. Uspěla až u redaktora Pollocka v nakladatelství George Newnes. Redaktor Hugh Alexander Pollock se později stal jejím manželem a v podstatě Enid "udělal". Díky jemu a jeho redaktorské práci se Enid stala slavnou spisovatelkou, jež milovaly děti po celé Británii, jejíž knihy se dočkaly překladů do mnoha jazyků a posloužily jako námět k mnoha filmům.

S Hughem Pollockem měla Enid dvě dcery a právě její vztah k prvnímu manželovi a vlastním dcerám se táhne jako červená niť celým příběhem. Ačkoliv Enid psala jímavé příběhy pro děti, kde vystupovaly milující matky, sama ve skutečnosti byla krkavčí matkou a vlastní děti jí byly jen na obtíž. Brzy po porodu první dcery si zjednala chůvu, aby ji miminko nezdržovalo od psaní knih a neobtěžovalo svým pláčem. I druhá dcerka ihned po narození putovala do náruče chůvy. Enid dcery nikdy nevzala do náruče, nikdy je nepohladila, nikdy si s nimi nehrála, nečetla jim pohádky, jenom je sekýrovala a komandovala a odháněla od sebe. Nejvýstižněji to dokumentuje scéna, kdy si pozvala do svého domu cizí děti, často i s jejich tatínky, bohatě je pohostila, vyprávěla jim, četla ze svých knih, avšak její dcery se této akce nesměly zúčastnit a musely zůstat zavřené ve svém pokoji.

Enid se chovala pohrdavě a panovačně ke svému muži Hughovi, nesnesla ani známku odporu, často jej zesměšňovala a neustále mu předhazovala, že v rodině je to ona, kdo vydělává velké peníze.

Když Hugh musel narukovat do 1. světové války, znuděná Enid si zvala domů vojáky, aby ji rozptýlili, přestože jí ostatní naznačovali, že se to nehodí. Při partii bridže se seznámila s chirurgem Darellem Watersem a ten se brzy stal jejím milencem.

Nedlouho po návratu Hugha z války se provalil její milostný románek s chirurgem a Enid zažádala o rozvod. Donutila Hugha, aby při rozvodovém stání prohlásil, že se rozvádějí kvůli jeho nevěře. Slíbila mu, že mu na oplátku nebude bránit ve styku s dcerami. A hlavně se nemusela obávat, že utrpí její kariéra spisovatelky, kdyby důvodem rozvodu byla její nevěra. Naivní Hugh tak učinil, přesto své dcery už pak skoro neviděl. Úplné zničení Hugha Pollocka dovršila Enid tím, že se postarala, aby jej nakladatelství vyhodilo a on nakonec skončil jako úplný nuzák.

Během manželského svazku s chirurgem Watersem poslala obě dcery na internát, aby se jich nadobro zbavila. Nikdy neprojevila zájem o své dva bratry, které opustila v dětství, a neodpovídala na jejich dopisy. Nezúčastnila se ani pohřbu své matky. Ke konci života se u Enid Blyton projevila Alzheimerova choroba a tím de facto skončila i její spisovatelská kariéra.

Enid Blyton je vylíčena jako nadutá a sebestředná kreatura, která žila pokrytecký život, sobecky se chovala nejen k dcerám, ale i k oběma manželům.

Cizí děti jí psaly obdivné dopisy, na které odpovídala hřejivými slovy.

Spisovatelku skvěle ztvárnila Helena Bonham Carter. Svým výkonem jen potvrdila, jaká je úžasná herečka, a povýšila celý film na vzrušující podívanou. Arogantní a rozkazovačnou Enid zvládla tak bravurně, že byste jí s chutí dali facku. Právem jí za tuto roli náleží cena Emmy. Režisérem filmu je James Hawes a byl natočen podle původního scénáře Shelagh Stephensonové a Lindsay Shaperové.

Co mě fascinuje, bylo množství knih, které Enid Blyton za svůj život napsala. Ve filmu tvrdí, že něco přes 750, Wikipedie uvádí 762 knih.

Na vrcholu kariéry jí kritici vyčítali, že je podvodnice, že má kolem sebe tým lidí, který za ni všechny ty knihy píše, protože jeden člověk to nemůže stihnout.

Podívejme se na to pomocí matematiky. V rozhlasovém rozhovoru Enid prohlásila, že napíše za den 6.000 slov. Ano, slovy šest tisíc slov. Vyňala jsem si v PC text o této délce. 6.000 slov činí něco přes 35.600 znaků a při přepočtu na normostrany (1 normostrana = 1.800 znaků, což je řídce popsaná A4) je to necelých 20 normostran. Není divu, že při tomto tempu neměla čas vychovávat děti, natož na nějaké práce v domácnosti.

Teď jiné počty. Dejme tomu, že svou spisovatelskou kariéru nastartovala ve věku dvaceti let, tedy v roce 1917. V roce 1960 se u ní začala projevovat demence, takže aktivně psala zhruba 43 let. Nebudeme bazírovat na přestupných letech a vynásobíme to počtem dnů – 43 x 365 = 15.695 dní. Nyní to vydělíme počtem napsaných knih – 15.695/762 = 20,5 – a vychází nám, že jednu knihu psala v průměru přes 20 dní. Ve filmu Enid v podstatě nedělá nic jiného než buší do psacího stroje, pokud zrovna nebyla na záletech. Určitě nepsala každý den od rána do večera, ráda hrála karty či se věnovala tenisu, který hrála úplně nahá, což byla oblíbená kratochvíle tehdejších bohatých vrstev. 

Pokud uvážíme, že na jednu knížku měla v průměru 20 dní a za den dokázala napsat cca 20 stran, tak se to dá stihnout, a to včetně zábavy a sportu. A taky nesmíme zapomenout, že přes všechny její excesy a hanebné chování k vlastní rodině to byla geniální autorka s nesmírně bohatou fantazií. To by za ní nikdo jiný nevymyslel.