Temný Wales – tak trochu jiný seriál


29. srpna 2018, autor Eva,



Jak už jsem kdesi zmínila, mám ráda britské filmy a seriály, a přestože moc na televizi nekoukám, Vraždy v Midsomeru a Hercula Poirota jsem si nikdy nenechala ujít. Proto jsem zbystřila, když jsem v televizním programu zaregistrovala seriál Temný Wales. Viděla jsem zatím dva díly a nezklamaly mě, ba naopak, byla jsem nadšena.

 

 

Již hlavní hrdina seriálu je tak trochu jiný. Moc toho nenamluví, a když už něco řekne, tak hovoří přímo k věci. Pokud přijede k případu, tak jen mlčky obhlíží terén a my si můžeme vychutnávat úžasnou práci kamery, jako jsou obšírné záběry nádherné krajiny kolem, zajímavé detaily domů, doků, majáků, kouzelné záběry rozbouřeného moře, kamenitého pobřeží, rozvlněné trávy apod. Záběry, které když v určitém okamžiku zastavíme, by mohly samy o sobě fungovat jako umělecká fotografie. I cesty s jeho kolegyní autem po Walesu, kdy vidíme kraj z leteckého pohledu, by se daly použít pro turistické propagační materiály.  Kamera se také často zastavuje na různých cedulích a nápisech, jako by chtěla zdůraznit, že Wales je dvojjazyčná země a druhým úředním jazykem je zde velština.  

 

 

 

Ani zmíněná kolegyně hlavního detektiva není moc hovorná, takže odpadají nadbytečné řeči o tom, co včera dělali, jak se měli, co měli k snídani, jaké je počasí atd. I další kolegové na pracovišti se baví jen k případu a o případu a moc o nich a jejich soukromí nevíme. Pouze, že hlavní hrdina a jeho šéf mají z minulosti jakési kostlivce ve skříní a nevyjasněné případy, které se táhnou jako pojítko mezi jednotlivými díly a které budou pravděpodobně vyřešeny až na konci celé série. Pokud to už bylo vysvětleno na začátku seriálu, tak mi promiňte, neviděla jsem to.

 

 

Někomu to možná může připadat strohé, že se tu moc nemluví ani nevtipkuje, a naopak rozvleklé při zdlouhavém ohledávání mrtvoly bez jediného slova. Ale to je to, co se mi na seriálu líbí, užívám si jak vizuální stránku díla, tak napínavý a dokonale propracovaný děj.

 

K jednotlivým příběhům. Musím podotknout, že jsem dlouho neviděla detektivku, která by měla tak perfektně propracovaný psychologický profil vraha, oběti a jejich příbuzných. Vražedné motivy zde nevyplývají z chvilkového afektu či alkoholického opojení, ale z dlouhodobě neutěšených rodinných a mezilidských vztahů. Na konci si řeknete, že to ani jinak mezi nimi dopadnout nemohlo. A obestřeno atmosférou velšské krajiny, pochmurného moře a divokých skalních útesů dává těmto příběhům mysteriózní rozměr.

 

Temný Wales rozhodně stojí za zhlédnutí.

 

 

 







Zařazeno v kategorii Knihy, recenze, Postřehy





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička