Antikvariát

25. listopadu 2010, autor jiricka1,

Otevřte, prosím tenhle krám,
ať podívám se co se nosí
v přístavu slov, která bosky poskakují papírem:
Sem s poezií, ať mě živí obzorem!
Román si nechte, má moc dlouhé šosy;
vláčela bych je s sebou bezčasím;
a povídky? Jsou z jedné kapsy?
Prosím, možná je navléknu do svojich dlouhým nočních snů;
naposled zhlédnu rodokaps, ten do kapsy se hodí coby utřinos;
červenou knihovnu? nu,když už není zbytí,
snesu jí do podkroví na věšák,
a bude-li smutno, smí ona přijít pak.
A už dost, pane knihovníku:vždyť ten můj nos na odložené věty
větří, že přijde nová vlna módy, přesto vás prosím:tady zbuďte:
Vždyť to na vás já tu pěla ódy!

Zařazeno v kategorii Poezie

Počet komentářů na “Antikvariát” - 3

Eva (28.11.2010 (19.45))

Líbí se mi moc nápad a i forma, jakou je to napsáno - tedy, že promlouváš k antikvářovi - Moc povedené: "Román si nechte, má moc dlouhé šosy; vláčela bych je s sebou bezčasím" Zde bych řekla, že verš klopýtá: "A už dost, pane knihovníku:vždyť ten můj nos na odložené věty větří, že přijde nová vlna módy, přesto vás prosím:tady zbuďte" - asi by bylo potřeba "uhladit"...pozor, chybí ti tam čárky....

jiricka1 (28.11.2010 (20.45))

víš, že jsem naprosto laická amatérka, která jen píše své myšlenky: vedení vítám...Čárky kde, naznač,...

Eva (28.11.2010 (21.42))

nejsem učitelka češtiny, přesto jsem zachytila toto: ať podívám se, co se nosí...do svých snů...snesu ji do podkroví...

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a