Hans Rath – A Bůh pravil: Musíš mi pomoci!

Představte si, že jdete na berlínský adventní trh a přepadne váš Mikuláš s čertem a parádním způsobem vás okradou. Exmanželka vám to skoro nevěří a vyjde najevo astronomická cena hodinek, které vám darovala a kterými jste si nejspíše právě před chvíli vykoupili život. No vánoční nálada jak vyšitá.

A policisti vás obviní, že si cenu hodinek vymýšlíte.

A pak přijde ještě zase ten pacient, který měl být už dávno mrtvý!

„Měl bys lidem zvěstovat radostné poselství…“

Jakob Jakobi je psycholog, kterého už možná znáte z předchozích románů s tématem Boha, Ďábla a Abela Baumanna, který se jako rafinovaný pacient vplíží v předvánoční čas do života ubohého rozvedeného psychoterapeuta a učiní z něj adepta na psychoterapii. Možná bylo záměrem celé trilogie románů učinit z bezvěrce někoho, kdo začíná věřit, což už notně oslabený Jakob, v tomto díle přiznává. A možná je tedy on opravdu tím, kdo má nějak spasit svět?

A jestli ti dva zase skončí jako na titulní straně na Štědrý večer se sklenkou vína u otevřené ledničky v družném hovoru, to se nechte překvapit.

Svižné, pěkné, nejen vánoční, ale hlavně s druhou mízou. A pozor, maličko vběhneme do děje… Přece jen nám za ty roky Jakob Jakobi zase zestárnul a dospěl do věku, kdy dvacetiletá šťabajzna už je ve věku jeho dcery, a tudíž se moc nehodí, aby se do ní zamiloval. A když se tak stane, tak se najednou ve svém volném čase uvidí v dobrovolnické organizaci horlivě zachraňující slepice z velkochovu a vloupává se do výzkumného ústavu pro ubohé opice, na kterých jsou prováděny pokusy. A druhá míza je tady. Ach, obraz ctihodného, naivního a svéráznou smůlou stíhaného psychologa se mi rozpadá v prach! Ale tak budiž no, autor to tak chtěl…

„Zapomeň na to, Abeli. Nebudou mi naslouchat.“

Letos se Jakob Abelovi opravdu vzpouzí, a dokonce natolik, že se chudák Abel i urazí. Ale cesty Páně jsou nevyzpytatelné, však víme… a tak to dopadne v této knize zase tak, jak to dopadne. Abel to rozhodně nevzdá. Nakonec vyvstanou důvody, jak lidstvu ukázat, kde je prostor pro dobro a kde si musím dělat hlavu se zlem. Důvody, pro které se nad knihou zamyslíte i nad svými životy, nad konzumem společnosti a nad tím, že ač věříme svým rozumům a hlavám, tak moc funkční to asi není, pokud Země vypadá tak, jak vypadá. A pokud lidé žijí v tak podivným společenstvích.

Oproti předchozím dílům se nám v románu vyskytuje o něco více osob, je možná o velký kus akčnější než předchozí a vánoční atmosféra je utlumena vášněmi pro společné poslání. Lehký, svěží humor, nadhled a dialogy, které se čtou jako smetana na sladkém poháru, jak jsou lehké a plné energie, tu rozhodně nechybí. To jsou důvody, proč je Hans Rath mým oblíbeným autorem.

Takže:

„Šťastné a veselé – peníze sem!“ Přede mnou stojí dobře naladěný Mikuláš s červenou sametovou čepicí a upravuje si falešný vous.

„Prosím, nezapomeň na mobil,“ ozve se další hlas.

Je to čert. Uzavře mi únikovou cestu. „A ty hodinky si vezmeme taky.“ Stejně nedbale jako výhružně ukáže dřevěným kyjem na mé zápěstí.“

Tak… takhle příběh začíná. A já prozradím jen, že to není poprvé, co se s touhle dvojicí výtečníků Jakob Jakobi setkává.

O autorovi:

HANS RATH: Narodil jsem se v Straelenu v Severním Porýní. Obyvatelé tohoto regionu se živí zemědělstvím a zahradničením. Kdo se nehodí ani na jedno, musí na gymnázium. Po maturitě jsem studoval filozofii, germanistiku a psychologii v Bonnu, což podle Úřadu práce představuje solidní základ, aby se člověk jednou mohl živit jako pomocník při žních. Pracoval jsem jako čerpadlář, stavební dělník, jevištní technik, později jako divadelní kritik a analyzoval jsem scénáře.

Když mi v polovině 90. let nabídli místo v novinovém nakladatelství působícím v Německu, Česku a Maďarsku, vyměnil jsem už splacené lacláče zemědělského pomocníka za oblek s proužkem a začal pracovat ve středním managementu.

Krátce před svými čtyřicátinami jsem toho měl dost. Rozhodl jsem se zkusit štěstí v Berlíně jako autor na volné noze. Tam žiju dodnes se svou ženou Michaelou Weibusch a synem Mattim.

Vydalo nakladatelství AnchBooks, 2016, http://www.anch-books.eu/