ROZHOVOR: Vladislava Mlada Jirásková: Nejen o lásce k damašským růžím

Autorka miluje růže. A na počátku krásného úkolu jsme ji věru zastihli. Zrovna se chystá udělat si rozárium z damašských růží. A tak si s ní popovídáme, o čem jiném než o bylinkách.

Sdílím její vášeň. Udělat si doma léčivou apatyku – tak to byl můj sen! Nyní si ho můžu splnit s parádní knihou plnou receptů, návodů a stručných, praktických informací. Receptář z barokní apatyky s láskou a neskrývanou vášní napsala Vladislava Mlada Jirásková a na rozhovor o bylinkách jsem se těšila nejvíc!

Rozpomněla jsem se sama na sebe. Na tu malou holku, která sušila první kopřivy a březové lístky a snila o práci apatykářky. No, nestalo se, ale láska zůstala. A tak se i já zeptám, byl to váš dětský sen?

No určitě, pamatuji si, jak jsem chodila jako malá na půdu sušit bylinky, ale je i lisovat do starých knížek. Svůj první herbář jsem si udělala v deseti letech. Moje babička mi předala vztah k přírodě, když mi na procházkách ukazovala, co kde roste a jak se to jmenuje a na jakou že nemoc se to pije. Bylinky voní a celý byt nebo dům dostane s nimi pozitivní energii. Vždyť jsou to živé bytosti, víly rostlin, co s vámi začnou žít. Takové malé apatykářství, si může každý vytvořit doma třeba i z éterických olejů. Mám celý archiv vůní, s kterým pracuji. Je to nádhera, když ke mně přijdou mí žáci na soukromé hodiny malování a tvoření a všude je to obklopuje. A tak nám skáčou ty bylinkové víly přímo na štětec a do barev.

Nad vaší knihou jsem přemýšlela, jakou bylinu bez ohledu na to, co se říká, já sama považuji za královnu bylin. Ze všech stran je vítěz jeden – heřmánek. Vůně i chuť, po které neomylně bažím, doslova hladovím ve chvíli, kdy ho moje tělo potřebuje, vždy pak stoprocentně pomůže. Jaká je ta vaše královna všech bylin?

Jednoznačně damašská růže a čím dál více a řekla bych i hlouběji. Je nositelkou ženské energie a je i velmi léčivá. Letos zakládám barokní zahradu, a hlavně rozárium z damašských růží tak se těším, že pak bude jen tak chodit a zastavím se a dlouze přivoním a budu tam sedět a malovat je a pociťovat štěstí. Myslím barokní zahradu v druzích květin. Růže, konvalinky, fuchsie, lilie atd. Váš heřmánek je kouzelný, ten miluji ta vůně je svobodná, volná a léčivá. Vždy cítím louku a les, žhavé slunce a modrou oblohu léta. Modrý heřmánek sama používám na hojení ran. Žlutý heřmánek pak do koupele. To je prostě nádhera, neboť umí zahojit nejenom vše na těle ale i na duši.

A já děkuju za tip na damašskou růži. Mám co objevovat! Kdybyste si mohla vybrat na světě širokém, jiné místečko pro soužití s bylinkami – jak by vypadalo, kde by bylo?

Myslím, že stejně jako byliny a naši zem, miluji moře. Je stejně podmanivé a živé. Mám vždy pocit, že jedu domů a docela si umím i představit, že tam žiju. Můj sen do dalšího života je mít bílý dům u moře kde maluju, píšu a zabývám se uměním. Ale teď mi to dochází, že ty byliny tam nevidím. No vidíte to, je třeba prozkoumávat i jiné země a rostliny. Všude roste něco užitečného, co se dá pěstovat. Jen to poznat a chtít.

A poslední otázka mne napadá čistě filozofická. Jaká bylinka by vyléčila dnešní společnost? Vrátila lidem lidskou duši?

Taková jedna na celém, širém světě není, tu si musí najít každý sám. A je to dobře, neboť kolik je na světě duší, tolik je rostlin. Každý je jedinečný, a proto by si měl najít tu bylinku, která je právě pro něho jako vy heřmánek. Tak je to dobře, hezky tu rostlinu poprosit o pomoc a uctít ji jako živou. Dá vám své síly tak více. Ocitáme se ve světě, který je třeba léčit, a tak začněme především u sebe, neboť my sami jsme ten malý kamínek do celé té velké mozaiky. Co tam přineseme a jak bude barevná a voňavá je jen na nás. Neměli bychom zapomenout, že když měníme sebe, měníme vědomí celého světa, pomáháme všem a nejvíc sami sobě.

A tohle je velká pravda. Co do naší zahrady zasadíme, to v ní bude žít!