Literární web Sůvička
Mezi nebem a zemí
Eva
Četla jsem, že přívlastky v zeměpisných názvech jako Dračí, Hadí, Čertova či dokonce Ďáblova měly v minulosti své opodstatnění. Lidé se na těchto místech necítili dobře, jakoby tam „něco bylo“ či „něco obcházelo“, a proto dávali studánkám, skalám či roklím tato strašidelná jména. Dnešní vědci to vysvětlují tím, že se zde nacházejí geopatogenní zóny a lidé to prostě přirozeně vycítili.
Nedaleko našeho města je Hadí studánka, a když tam jdu se psem, mám vždy stísněný pocit. Les je zde hodně ponurý, pochmurný až nevlídný. Jednou jsem scházela dolů na hlavní cestu. Lehce se smrákalo a začala jsem se bát. Když v tom jsem směrem od cesty uslyšela dětské hlasy a smích.
„Co blbneš, dole si hrajou děti a ty seš celá po… strachy,“ oddychla jsem si a s úlevou jim vykročila vstříc.
Došla jsem na cestu a nikde ani noha, natož dětská. Vzpomněla jsem si na horor Záhada Blair Witch, popadla psa a upalovala domů, jak to jen šlo.
Další podivná příhoda se stala u nás doma. Babička byla v lázních, manžel služebně v Německu a v domě jsme byly jen já a dcera Verča. Bylo kolem deváté hodiny, četla jsem si v obýváku, dcerka ve svém pokojíku, televize vypnutá, v domě absolutní ticho. Slyšela jsem, jak se otevírají dveře k babičce, kdosi tam rozsvěcí a pak šustění igelitových pytlíků či staniolu.
„A, Barču zas honí mlsná,“ řekla jsem si. Když zrovna nemáme doma čokoládu či jiné pamlsky, Verunka si občas chodí vypůjčit nějaké „kokýnko“ k babičce.
„Tak co jsi zas u babičky vyšounila?“zeptala jsem se asi za hodinu nahoře u ní v pokoji.
„Nic, vůbec jsem tam nebyla.“
„Nelži, vždyť jsem tě slyšela, jak vybaluješ něco z pytlíku.“
„Mami, ale já jsem celou dobu tady.“
Chvíli jsme se ještě dohadovaly a nakonec došly k závěru: „Někdo tam je!“
A po chvíli: „Půjdeme se tam podívat.“
Vzaly jsme baterku, paličku na maso a vyrazily.
Když jsem sahala na kliku dveří, které vedou k babičce do bytu, Barunka vystrašeně vyhrkla: „Já se bojím.“
„Já taky,“ sdílela jsem s ní paniku a utekly jsme do obýváku.
Odtud jsem zavolala kamaráda Jirku, který bydlí v sousedství, zdali by to u nás neomrknul.
S Jirkou jsme prošli celý dům a nikde ani náznak, že by tu někdo byl. Ještě jsme zkontrolovali, zda pod okny na zahradě nejsou ve sněhu stopy, a pak si dali na uklidněnou panáka.
Na dvorku se povalovala sekera, kterou jsem pro jistotu schovala dovnitř pod skříňku u krbu. Člověk nikdy neví.
Když se muž vrátil, sháněl se po sekerce, šla jsem najisto ke krbu a podívala se pod skříňku. Sekera tam však nebyla. Hledali jsme ji, ale nenašli a museli koupit novou. Nenašli jsme ji dodnes.
Tak nevím, zda mám parádní sluchové halucinace nebo zda opravdu existuje něco mezi nebem a zemí.
Počet komentářů na “Mezi nebem a zemí” - 4
Eva (27. 8. 2014 (18:58))
Podobné zážitky má asi každý. Ale ne všichni to přiznají:-)))
Petra J.F. (27. 8. 2014 (17:24))
Jistě že existuje, také mám zážitky. Jak to prožiješ na vlastní kůži nejde nevěřit....
Eva (22. 2. 2012 (10:12))
Tak to napiš, to by mě zajímalo!
Agin (22. 2. 2012 (9:16))
Řekla bych, že za bé je správně. Sama mám několik podobných zážitečků.