Předvánoční

Na náměstí šuměl pestrobarevný dav. Lidé popocházeli sem a tam, od stánku ke stánku, zdravili se se známými, podávali si ruce. Postával jsem tu sám. V cizím městě. Přestěhoval jsem se, pryč ode všeho, pryč od bývalé ženy a daleko od svého syna, kterého smím vídat jednou za čtrnáct dnů, tak to nařídila tlustá soudkyně, nejraději bych ji nakopl do prdele. Neměl jsem peníze na další stání, tak jsem vzdal další odvolání a byl rád, těšil se na svého desetiletého syna Radima.

Kdy mi ho ONA milostivě půjčí?! Dostal jsem hlad. Vecpal jsem se ke stánku s opékanými uzeninami. Voněly. Je to hnus, ale doma, v pronajatém bytě, průměrného projektanta, hodil bych na plynový šporák kabanos, tohle bylo za třicet káčé, ale hlad byl silnější proti mým manýrům šetřivého snílka. Prodavač mi blbě podával klobásu, tak nešikovně, že mi z tácku vypadla do rozbředlého sněhu, vzala s sebou trochu hořčice. Vztekle jsem se podíval na svůj oběd a pak na vousatého prodavače. Měl jsem chuť dát mu jednu do zubů. Asi viděl můj nasraný ksicht i v tom přítmí, dost dobře, tak se mi omluvil, a řek, že mi dá jiný, zadarmo.

Boty, co koupil jsem si ve Zlíně, na školení, s přešlapy další stín, já funěl, a vyhrnoval si límec. Vzal jsem si hloupou bundu, nevhodnou do tohoto mrazu. Jsem pitomec. Nepraktický trouba, jak říkávala ONA. Počkal jsem na druhý uzeninový knockaut do břicha, namočil hubu hladově do trošky hořčice, už mi nedal ten zmetek moc. Zakousl jsem chleba, přežvykoval, tak nějak uprostřed davu sám a štěbetání paniček v kožichu a pánů v hučkách a klouboucích mě rozčilovalo. Já prostovlasý, a jak by řekla ONA, k ničemu, mám jen ten zasraný párek. Zevloval jsem po tom náměstí dost dlouho, ani nevím jak. Furt jsem čuměl do výloh, stejně tam bylo kulové, přejížděl jsem očima unavenýma z počítače v práci, u nadutého majitele, co má ošklivou manželku s knírem, a léčí si biceps srdce krásnou sekretářkou, sledoval jsem otravné papírnictví a v něm ve výloze bloky a nějaké tužky a pera…

iii.

…berete se zde přítomnou slečnu Yvetu H.? Ptal se opilý farář a nedal mi napít z kalicha, protože jsem nepokřtěn a nevěřím, manželčina rodina nade mnou ohrnovala pysk, ale o svatební noci moje krásná a cudná žena pochválila moje schopnosti, moc jsem se neopil, a snažil jsem se, snažil jsem se udělat dojem…byla to krásná noc..oba jsme na ni vzpomínali..moje ex..žena..její odhalená ramena a dlouhé blond vlasy svázané do nádherného drdolu nevěst…hodných přinejmenším nějakého šejka..líbila se mi…miloval jsem ji…modré oči..s černými řasami..šeptaly miláčku miláčku ještě ještě..och och….byl jsem do ní zamilovaný…jak jsem se do ní zamiloval?…normálně..v nějaké zprivatizované firmě…i na obědě sedávala tak arogantní..nohu přes nohu..a já jsem byl pyšný..že jí večer po drinku v místním městském V.I.P. Baru můžu objímat ve svém brlohu…cítil jsem se jako král…..myslím že mě i ONA mě milovala……

„Co děláš kurva, dávej pozor na cestu?“ vrazil jsem neomaleně do nějakého týpka, a koneček klobásy, och, mi upadl znovu do sněhových sraček zadehtovaných automobily. Neomluvil jsem se. Zašel jsem raději ke stánku s drinky a objednal si vodku dvojitou, zaklopil jsem ji do sebe až se mi zkroutily palce u nohou, a poručil si ještě nějaké další, rozmlouval jsem s prodavačem, a protože píšu přihlouplé básničky na jeden literární server, chlubil jsem se, jaký jsem machr, a borec, a pak se mě ten prodavač zeptal, když tak krásně píšu, i o ženách, proč jsem tu sám. To mě dorazilo, chtěl jsem mu dát jednu do držky, s těmi vykaženými zuby, ale nebyl jsem dost opilý, ovládl se, zaplatil a přemýšlel. Co teď kurva? Prodavač lovil stovku za pultem na zemi, a já jsem si vytahoval z náprsní kapsy cigarety. „Vypadni ty cvoku!!“ křikl na mě. „Jdi do prdele!“ odešel jsem od stánku a zamířil k místnímu vyhlášenému baru. Schází se tam mládež, převážně ta zlatá od rodičů s velikými džípy a masivním předním nárazníkem, pár stařenek za guláš a několik zbloudilých duší, co doufá v něco, jako já, vím hovno v co, trsá, prcá a chlastá se tam a kouří. Ještě nejsem tak opilý, abych nevnímal a tak střízlivý, abych se styděl. Jdu tam, děj se vůle boží..někdo mě ve vchodu srazí, naseru se.

iii.

„Máte syna, tatínku,“ hlásá prošedivělá sestřička s vyšmajdanými bílými nazouváky, tváří se přísně. Syna neuvidím, až příští den, kdy za NÍ zavítám s tchyní a v ruce svírám kytku zemdlelých karafiátů, tchýně se mračí, a diví se, vždy chtěla pro svoje dceru inženýra, ale já jsem asi nějakej podivnej, šklebí se i na pokoji a z rukou mi bere syna, na kterého se šklebím a jihnu. Sednu si k oknu a usmívám se na svoji ženu, s nalitými prsy, v životě nebyla tak sexy jako nyní, modré její oči by mohly skvěle konkurovat srpnovému blankytu. Je krásná, nejraději bych ji pomiloval, byl jsem však odstrčen starostí obou žen, že musím počkat, nejměně šest týdnů a tchýně to porazítkuje se štěrbinkovým pohledem, posměšným, blbečku, říkájí její oči. Políbím ženu, pohladím syna, s černými vlásky, hm, nemá je po ženě a otevírám tchýni dveře. Poděkuje.

„Chceš do rypáku hajzle?!“ řve po mně smrad v drahých riflích a bílé košili. Tedy alespoň, myslím, že ty rifle jsou tak drahé, tváří se tak. Trochu se mi motá hlava, usmívám se poněkud trapně. „Nechci kámo,“ kupodivu se kladu jako špatně zlatem nastříkané jmelí dozadu, a bráním se nemotorně rukama. Kdyby chtěl uhodit. „Ser na něj, na stařečka, bys ho vypletl jak košík,“ smějí se týnejdžři, a já si v tu ránu uvědomím, že jsem starý. Že mám desetiletého syna, kterého nevidím, jak bych chtěl, a miloval jsem ženu, která se kurvila s bohatším maníkem, protože nedokážu vydělat tolik, co ONA chtěla. Jsem starý a neporvu se. Ustupuji. Omlouvám se , a vcházím do baru s diskotékou. Směle je tu naplněný parket, se tu smolí páry, jedno kdo s kým, vzpomínám se na své mladistvé disco. Taky dřív jedno kdo s kým, ale na hajzlíku, či v přítmí, a teď volnost, usednu k dvoužidlovému stolku, kupodivu za chvíli přichází překrásná barmanka, mám totiž drahou koženou bundu, ve které mrznu jak blb, zatvářím se jako multimilonář, na hrudníku mě hřejou dva tisíce, a poručím si stylově mojito. Pěkný gyst, ale nechci být za vola. Přede mnou se svíjí krásné dívky s příčesky a pevným poprsím, pohledem laskám jejich prdelky, vylisované v těsných džínách a tričkách s jemnými ramínky, sem tam některá se na mě podívá, nevím, zda-li posměšně, nebo, že by si nechala říct….

iii

Jedu pro ženu, má podnikový večírek. Nejsem moc rád, doma houpu na kolenou tříletého synka, co se trápí v jeslích, protože ONA chtěla do práce, povýšila, ve firmě křičí jako hlavní manažer obchodního oddělení na ty pomalé hlupáky, stále je krásná..syn usnul a já jedu pro ni. To vánoční firemní mecheche mají v nóbl podniku tady v horách, nakukuju do oken, a vidím, jak moje žena, se mile usmívá na nějakého dr. či co, podle obleku nejmíň..zástupec…žena se tváří šťastně, tisknu svoji zarostlou tvář na okenní tabuli a cítím se jako ukopnutá mochomůrka v lese, nahromadí se ve mně zlost, rozrazím dveře, vejdu do rozjařeného sálu a táhnu svoji ženu, skoro jako neandrtálec, domů k našemu synku. V noci se milujeme a ONA ani nehlesne, nevzdychá. Je mi na nic, sednu si do kuchyně a vypiju celou Finland vodku. Ráno se nevzbudím a chrápu až do chvíle, kdy ONA smaží zlatistvé řízky. Omluvně jdu blít na záchod. Do večera nevylezu z ložnice, až ONA zaťuká, a řekne, zeptá se, jestli je mi dobře, a jestli nemám hlad. Chce se mi řvát, jako starému kozákovi, co mu zdechl jeho věrný kůň. „Miluju tě,“ řeknu jí. „Já tebe taky,“ hladí moje vlasy, a neslyšíme probouzejícího se synka.

Zkouším s blondýnkou, co jí boky obepínají bokovky, a možná nemá příčesek, třpytí se v diskotékový kouli její hezký oči, plná ústa, to se mi líbí, nejak divně pokouším se tancovat, ploužit, sunu jí ruce pod úzkou sukni, jde to ztuha, ale slečně se to líbí, vzdychla, dávám jí palec do úst ať nejsem pozadu, jako ostatní. „Hele, jak se jmenuješ kotě?“ ptám se, rozkrok se mi vlní. „Blanka,“ odpoví a pohodí se svými dlouhými vlasy, šmrncne po mém nosu, švihne má ústa a pohladí moji hruď, co ji občas trénuju ve fitku, ale moc se nechlubím, jak často. „Ty si Blanka, Tublatanka,“ zasměju se pitomě. „Co?“ zastaví svoje kron sun krok a dívá se mi zpříma do očí v očekávání, že jsem ji snad urazil. „To nic, to už je film pro pamětníky,“ řeknu omluvně. „Hele, já mám ráda starší muže,“ zachichotá se ,a dá ruce v bok, pohodí znovu s vlasy, oči mi blýskají jako nad horou blesk ke zralým hroznům. Určitě jsem trapný, jen ji přefiknu, a jdu do hajzlu. Konec. Předat informace a pryč.

iii.

„Jsi furt pryč, trápí mě to,“ kuchtím nějakou hloupou večeři, a žena sedí za stolem. Odstavím lečo. Nebo co to vlastně míchám, jsem ze své ženy vždy omámený, jako po čikuli, a pokleknu k ní, masíruju jí nohy, šlapku, nárt, ONA, zakloní hlavu a vzdychne, chci si ji vzít, „jsem unavená, jak to vypadá s tou hypotékou?“ zeptá se na to vždy, když jí chci, nedají mi úvěr na dům, jsem břídil s malým platem, schopným penisem a píšu básně, ale pro NI je to málo, chápu, dvoupokojový byt je martýrium a chceme další dítě. Já chci, ONA se brání a chrání se. Přede mnou. „Nedají mi ji, třeba se stanu ředitelem, tak potom, vydrž miláčku,“ mnu jemně její nádherné prsty a mezi nimi kreslím vyznání. Odsune mě, a řekne, že je opravdu unavená a že je čas na spaní, odejde a nechá mě v kuchyni se zapáchajícím lečem.

iii

Ucházející položnalož dovrávorá s maličkostí mých docela širokých ramen do strohého dvoupokojáku, stěží odemknu zámek, trefuju se nejméně třikrát, dívka čeká, tře si špičku nosu, a neodupká si boty o rohožku. Jemně ji zatlačím dovnitř do tmavé chodby, nemohu najít vypínač, trochu se motám, ale nevypil jsem toho dost, abych nevěděl, co dělám, asi…..rozsvítím..dívka stojí u prosklených dveří ložnice, je opilá, a trochu se chvěje…zeptám se jí, jestli nechce najíst. Vytřeští oči, a položí prsty na moji bradu. Políbím ji. „Pojď, „ cpu ji do kuchyně, mám tu od rodičů z Moravy klobásy a špek, a uzené. Usadím ji na jednu ze dvou židlí, zatáhnu žaluzie, rozsvítím zářivku nad dřezem, a s hlasitým smíchem chystám té krásné slečně menu. Pustím rádio, místní hity. Dívka se konečně uvolnila, přestala mít strach, a odložila si bundu. Na talířek ji naskládám všechno možný, kleknu před ní, a talíř dám na kulatý stůl, ONA, vezme salám a začne mi ho skládat na hlavu a sýr a kolobás a špek, dá si do pusy, začnu jí líbat, vstanu a z toho panelákovýho komína vytáhnu moravské víno Tramín, odšpuntuju s nedbalým zvukem kvality, naliju do špatně umytých skleniček, ale Tramín, to je víno milenců, slečně zachutná, znovu se vrhám na její ústa, dlouho jsem neměl ženu….

iii

Moře omývalo naše nohy. Písek zadrhnutý v kůži až za ušní lalůčky. V restauraci večer drnkal u jejího opáleného těla nějaký obstarožní Chorvat, kurva, tak bych mu dal do zubů, ONA usmívala se jako nikdy, zvedala číši s krvavým vínem, nevadilo jí to. Syn se díval do chvějícího moře. Potom, v apartmánu, zkusil jsem s ní, trval jsem na tom, přál jsem si, chtěl jsem, trval jsem pro zkvalitnění sexuálního života, na análu, ONA, vím, že se jí to líbilo, ale skoro mi pak dala pár facek při vyvrcholení, zatínala mi nehty do stehen, do zad Tekla mi krev. Pokrytecky mi nadávala do sprostých, a chtěla mě, jako nikdy. Spali jsme až do desíti hodin, syn nás už třikrát budil. Věděl jsem, že ji miluju, jako nikoho, a myslel jsem, že tak Ona i mě. Mýlil jsem se.

Zatáhnul jsem dlouhonohou blondýnu do ložnice, zkoumal její nohy, klenuly se jako nebetyčný most nad Niagárou, vzrušil jsem se, a udělal, co ona chtěla, chutnala jako přezrálé avokádo šmrcnuté kiwim, ráno odešla, v mém polospánku, diktovala mobil. Usnul jsem. Před polednem se probudil a nasypal do krmítka sýkorkám, uvařil jsem si kafe a šel se osprchovat, stále jsem na sobě cítil dívčinu vůni, voněla po citrónu, a ONA, moje žena, vždy jsem jí kupoval Chanel č. 5, pro dámy. Hm. Za oknem klovaly z Hospodáře zrní ty hladové potvory, sýkorky, začalo sněžit. Zazvonil mobil. Englishman in York. Moje ex…ONA….prosím tě….vem si Radima na Štědrý den, chceme jet s Ludvou lyžovat, a syn nechce, nechce lyžovat. A další zpráva, od děvčete, chceš -li starouši, pojď lyžovat na Pustevny, bylo to fajn, máš fajn jazyk.

Mám fajn jazyk, napíšu nějakou básničku. Na literární server. A syna si vezmu, půjdem lyžovat na Pustevny. Snad ta dívka půjde s námi.Kouknul jsem na šporák, smrdělo tam lečo. Vzal jsem pánev a doširoka otevřel okno. Omráčil mne čerstvý mrazivý vzduch.

třeskuto

klimbání v téhle době to nic

za svitu večernic

sedmé nebe maškaráda ukolebání

a usnout klid

v rozbřesku mihlo se několik

inscenací a rožlo se potkani

v potoku bavili se náramně

to vypovídá o náladě ve společnosti

ač je mi blbě a miloval bych tě

do bezvědomí to zboží

momentálně přísně tajné

co si myslím a čím tě chci

dojmout má lásko

to nemůžu říct ani tobě

padla rosa