Čekal jsem na vás do půl páté.
Řekla jste „přijdu,
počkejte dole u dveří“
Býval jsem mladý, trochu blázen,
co slovům dívky uvěří…
Čekal jsem dlouho, v zimě, v mrazu.
Však vaše sliby,
mizely jako k ránu sen.
Čekal jsem na vás do půl páté,
byl prosinec a Štědrý den…
Čekal jsem, Bože, jsi můj svědek.
Nechtěl jsem věřit,
tahle hra že je dohrána.
Čekal jsem na vás do půl páté.
Čekal bych na vás do rána…
krásné... tvoje básně evokují shakespearovské hrdiny, cupitání dívek v krinolínách, balkonová vyznání lásky ... prostě čistá a ryzí milostná lyrika...
Díky, Evi. Tvá hodnocení mi lichotí. Občas, když po sobě něco čtu, mám dojem, že mám "starou duši". Ale po tvém hodnocení mám chuť psát další básničku... duše neduše :-) Díky a hezké Vánoce.
To není o staré duši...
Souhlasím s Evou ... je to nádherná báseň napříč staletími ... výjímečná v dnešní době ... a to vykání je tam taková zajímavá třešnička na dortu ... jejda, asi jsem taky stará duše ... mně se to moc líbí :-)