Slovy se poutá k papíru
je prázdný jako šat
jenž ušitý byl na míru
a dnes je plný ztrát
a vychrtlostí těla
hle ruka
jak se bělá
a na podlaze stín
co ukápnul mu z čela
až duše
tichý rým
ho opustila snad
je pozdě
pozdě psát
Velmi pěkná báseň. Ta prázdnota může přijít kdykoliv... člověk nemusí být "v letech"...
Ano, velmi dobré!