Literární web Sůvička
Jaroslav Seifert: Píseň novoroční
Eva
Když měsíc už se přesune
přes půlnoc novoroční,
nevzdychej, chlapče, po luně
a nový život počni.
Tohle si vždycky říkávám
v té noci čarodějné.
Když začne rok, ach, jaký klam,
všecko je opět stejné.
A jak jsem žil, tak žiji dál
a předsevzetí zchladne.
Z toho, co jsem si předsevzal,
nic už mne nenapadne.
Oslíka měl jsem vždycky rád
byl pokorný a chudý,
Ježíškovy šel zadýchat
prokřehlé jeho údy.
Tak hodný chtěl jsem taky být
jak tohle zvíře boží,
jenž vodu pije a zná žít
jen z bodláčí a hloží.
Také jsem letos Kristu dých
na jeho zkřehlé dlaně.
Ježíšek smutně hlavu zdvih
a děl mi zadumaně:
Kdepak jsi hochu zase byl
jak je tvá vůle vratká !
A já se s hanbou odplížil
od jeslí jezulátka.
