Literární web Sůvička

Jaroslav Seifert: Píseň novoroční


Eva


Když měsíc už se přesune

přes půlnoc novoroční,

nevzdychej, chlapče, po luně

a nový život počni.

 

Tohle si vždycky říkávám

v té noci čarodějné.

Když začne rok, ach, jaký klam,

všecko je opět stejné.


A jak jsem žil, tak žiji dál

a předsevzetí zchladne.

Z toho, co jsem si předsevzal,

nic už mne nenapadne.

 

Oslíka měl jsem vždycky rád

byl pokorný a chudý,

Ježíškovy šel zadýchat

prokřehlé jeho údy.

 

Tak hodný chtěl jsem taky být

jak tohle zvíře boží,

jenž vodu pije a zná žít

jen z bodláčí a hloží.

 

Také jsem letos Kristu dých

na jeho zkřehlé dlaně.

Ježíšek smutně hlavu zdvih

a děl mi zadumaně:


Kdepak jsi hochu zase byl

jak je tvá vůle vratká !

A já se s hanbou odplížil

od jeslí jezulátka.

Zařazeno v kategorii Postřehy, Půjčovna myšlenek


Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a