Pan Brouček

Pan Brouček ztěžka usedl na toaletu. Právě přišel z hospody, měl v sobě pět panáků a osm piv, tak se ani nepokoušel čurat vestoje, aby mu manželka zase nenadávala, že se netrefil do mísy.

Jak tam tak upouštěl všechna ta piva, povšiml si, že po zdi leze nějaký kovově lesklý brouk. Pomalu se shýbal pro pantofel, aby jej rozmázl, když v tom do jeho alkoholem opojené mysli vplul signál: „Nezabíjej mě!“

Pan Brouček se nervózně ošil, sundal trepku, napřáhl, zdviženou ruku však nechal viset ve vzduchu a čekal. V jeho mozku se opět ozvalo: „Nezabíjej mě!“

Poselství z nebes! Jsem důležitej! Mluví se mnou ten Nejvyšší!

Něco se v něm pohnulo, a proto konejšivě brouka oslovil: „Neboj, to víš, že ti neublížím. Ty jsi brouček, já jsem Brouček, musíme držet pospolu.“

Zdálo se mu, že hmyz vstřícně zastříhal tykadly a pokýval hlavičkou.

Celý se rozněžněl: „Já vím, jsi na týhle Zemi jen nakrátko a ještě vás lidi furt pronásledujou.“

Opět přitakání přední částí hmyzího tělíčka.

Pan Brouček se lítostivě rozeštkal: „Víš, taky to nemám lehký, v ložnici už nastartovanej spitfajr, aby mě zjebala, že sem zas přišel vožralej… a co ta tvoje paní broučková, taky ti leze na nervy?

Souhlasné zavrtění zadečkem.

„No jo, všecky jsou stejný… furt mi nadává, že chlastám, ale já chlastám kvůli tomu, že mi furt nadává. A přitom voba netoužíme po ničem jiným, než po trošce klidu… viď?“ blábolil.

Brouček roztáhl krovky, lehce s nimi jako na pozdrav zatřepetal a zase je složil.

„Ty jedinej mi rozumíš,“ rozplakal se dojetím nad takovým souzněním.

Ještě něco chtěl svému hmyzímu kolegovi sdělit, avšak najednou se brouk vznesl. Namířil si to na pana Broučka a vletěl přímo do jeho zornice. Prorazil celé oko a zavrtal se do mozku. Pan Brouček se svalil z mísy jako podťatý.

V jednom měl nebožtík pravdu. Tento agresivní hmyz je na Zemi jen nakrátko. Pouze aby odstranil původní obyvatele a připravil planetu pro osídlení novým druhem.

z e-knihy Mimetičtí hadi