Iva Hadj Moussa

Stříkance jako obrazy v galerii, bílé pozadí, nepravidelné fleky a klikyháky. Kdyby to byl obraz a Mirek návštěvník galerie, přemítal by, co tento barevný útvar může znamenat, a pro jistotu by si přečetl popisek kunsthistorika. Pak by také přemýšlel, jestli vůbec někdy bude mít na to, aby jim takový obraz visel nad gaučem v obýváku – nebude. A tak se alespoň na okamžik snaží těšit se synchronicity umělcova bohatého vnitřního světa a uměle vytvořené reality ve spojení se znepokojivou imaginací, kdy umělecká hypertenze odráží poststruktrurální epochu paralely. Makabrózní makrela, postmoderní akvabela. 

z knihy Šalina do stanice touha