Petr Stančík


21. března 2021, autor Eva,



Králíkovu démonickému kouzlu brzy propadl i hospodář s celou rodinou. Nebyl to totiž obyčejný králík, nýbrž čistokrevný belgický obr, chovný šampión, zakoupený Krajtovým otcem až v daleké Praze na výstavě Ústřední jednoty králíkářů českoslovanských a stál hříšné peníze, čili ho nemohli zabít. Králík však udělal chybu všech přespříliš mocných: uvěřil, že se mu nemůže nic stát a ztratil ostražitost, což mu zlomilo vaz.

 

Jeho osud se naplnil, když přes spící Smylavodu táhla tlupa kočovníků. Přitom se tady ztratila z kurníku slepice a onde zase ze sklepa hrnec hrušek. A přestože ráno oloupení sedláci svolávali na zloděje hromy a blesky, všichni to brali jako přirozený světa běh a součást folklóru. Vždyť kdyby Cikáni museli pracovat, kdo by hrál na cimbál a na tamburínu, až duše vytancuje z těla? Kdo by vytvářel budoucnost věštěním z rýh dlaní či kávové sedliny? 

 

Oné podzimní noci zlý králík u Krajtů usnul na vavřínech a probudil se na bobkovém listu v cikánském táboru. Všem se tak ulevilo, že starý Krajta druhý den poslal Cikánům po četníkovi láhev Augustinovy nové kořalky, cucavé bonbónovice.

 

Z knihy Andělí vejce

 

 







Zařazeno v kategorii Postřehy, Půjčovna myšlenek





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička