Elizabeth Berg Příběh Arthura Truluva

Arthur je pětaosmdesátiletý stařík. Nedávno mu umřela žena, kterou nepřestal milovat a velice se mu po ní stýská. Každý den vyráží na hřbitov, aby „poobědval“ se svou milovanou Nolou. U jejího hrobu si rozloží skládací židličku, z tašky vytáhne termosku s čajem a krabičku s jídlem, které si doma připravil. Zatímco obědvá, vypráví zesnulé manželce, co nového. Je přesvědčen, že Nola ho slyší. Poté se projde po hřbitově. Z nápisů na náhrobních kamenech vnímá, co byli zesnulí zač, jak žili a co dělali.  Tuto schopnost po něm později převezme Maddy.

Maddy je studentka a na hřbitov chodí „za školu“. Utíká sem před nespravedlivým osudem a před lidskou zlobou. Hned po narození jí zemřela maminka a tatínek se z její smrti nikdy nevzpamatoval. Stal se z něho zahořklý a zatrpklý podivín. Svou dceru má rád, ale nedokáže jí to dát najevo. Maddy je jiná než ostatní studenti, a jak tvrdil klasik Stendhal, odlišnost budí nenávist, tak i Maddy budí v ostatních nevoli. Šikanují jí a ubližují. Maddy nemá nikoho, komu by se mohla svěřit, komu by mohla říct, co všechno ví, co všechno přečetla a cítí se velmi osamělá. Přestože je krásná a inteligentní, nemá vůbec žádné sebevědomí. Svému příteli Andersonovi dovolí, aby s ní jednal jako s kusem hadru.

Maddy se na hřbitově seznámí s Arthurem a navštíví jej v jeho domě, aby zde přečkala silnou bouřku. Při každé další návštěvě hřbitova si vdovec a studentka spolu povídají a náramně si rozumějí. Stanou se z nich přátelé.

A pak je tu stará dáma Lucille, Arthurova sousedka. Peče výborné cukroví, koláče a dorty.  Arthur k ní občas zaskočí na verandu na kus řeči a ochutnat její pekařské výtvory. Jednoho dne Lucille dostane dopis. Její bývala láska Frank jí sdělí, že mu umřela žena a že v čase, který jim na zemi zbývá, by rád navázal vztah tam, kde přestali. Lucille ožije, randí s Frankem, celá jen září a plane láskou jako zamlada. Rozhodnou se spolu žít, ale v okamžiku, kdy Lucille chystá hostinu na uvítanou, Frank umírá v nemocnici na srdeční příhodu.

Maddy otěhotní s Andersonem, nechce ho však už vidět, jelikož pochopí, že ten kluk za nic nestojí.  Když Maddy oznámí své těhotenství otci, ten reaguje nečekaně popudlivě a odmítavě a chce, aby si Maddy nechala dítě vzít. To Maddy v žádném případě nepřipustí, neboť cítí, že ten tvoreček, který se jí rodí v břiše, bude jediný na světě, který ji bude milovat. Raději uteče z domu. Nemá však kam jít. Při jednom setkání na hřbitově jí Arthur nabídne řešení…

Lucille je po smrti Franka v těžké depresi, nestará se ani o sebe ani o domácnost, skoro nejí. Arthur jí navštíví, pomůže jí najít zase chuť k životu a nabídne jí řešení….

Autorka očividně dobře zná pocity a trápení starých lidí. Dokáže na ně nahlížet nejen s pochopením, ale i s humorem, jako např. na příhodu, kdy se Lucille vrátí celá zdrcená z nemocnice, kde se dozvěděla, že její přítel zemřel. Zaparkuje uprostřed příjezdové cesty ke své garáži a jen nepřítomně zírá. Arthur ji chce potěšit, rozloží vedle dveří u auta deku a vyzve Lucille, aby si k němu sedla a jen tak seděla, nemusí nic říkat. Autorka humorně popisuje, že pro staříky jejich věku není jednoduchá věc, sednout si jen tak na zem. Artur to nedělal několik let. A ještě složitější je pak z té země vstát.

Příběh Arthura Truluva je dojemný a citlivý, prodchnut láskou, porozuměním a obětavostí.   Díky humornému pojetí a vtipným postřehům však není lacině sentimentální a nepůsobí jako červená knihovna. V každém případě stojí za přečtení, zejména v dnešní komplikované době, kdy lidé na sebe mnohdy bezdůvodně útočí a zle se osočují. Přesvědčí vás, že na světě není tak zle, že jsou tu pořád hodní lidé a že v každém věku lze najít štěstí.