Nic jako moře


5. října 2022, autor Marek,



 

Nic jako moře pevně neobjímá,

nic není jako moře nespoutané.

Široká modrá plocha před očima

vlní se, vzpouzí – nad ní slunce plane.

 

 Nic jako moře teskně nezapěje,

nic není hlubší – nic tak rozbouřené.

Moře tká víru z pěny beznaděje.

Lenoší – pak ho vichr popožene.

 

 Nic jako moře smysly neošálí.

Nic jako moře mysl nepoblouzní.

Na písek drolí nejstrmější skály,

na písek, který s jeho řevem souzní.

 

 Nic jako moře bolest neutiší:

Moře je kněz, jenž vinné vyzpovídá.

Nic nezná tolik utopených říší.

Kdesi v něm bloudí sama Atlantida.

 

 Poklady světa právě moře střeží:

Tajemné, temné, opředené kouzly.

Každým dnem chce se vydat na pobřeží.

Do moře z nebe mnohé hvězdy sklouzly.

 

 Moře je kruté – přitom nikdy marné:

Životodárné – z něho všechno vzniká.

V moři spí čas – zatímco svět dál stárne.

Moře zná žal – i slasti hédonika.

 

 Nic jako moře rány nezahojí.

Nic jako moře rozum nerozdrásá.

V moři je mír – i připravenost k boji.

V moři dlí děs – i nedozírná krása.

 

 Co z moře vzešlo – do něho se vrací.

V moři je otisk všeho, co se dálo.

Přiznám se ke své mořské fascinaci:

V moři lze nalézt Boha: Natrvalo.

 

Namluveno: http://muamarek.cz/files/mp3/nic-jako-more….mp3

 







Zařazeno v kategorii Poezie





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička