Literární web Sůvička

Jana Štrausová: Děti nového věku


Renata Petrickova

 

V této knize poprvé Jana Štrausová, pedagožka a terapeutka, přinesla čtenářům fascinující téma. Děti, které si pamatují své minulé životy a naprosto jinak, jemněji a hlouběji vnímají nejen svět kolem nás, ale možná i svět mezi světy.

 

Kniha, která je fascinující svým tématem a přehledná jednoduchým zpracováním.

 

Kniha, která je až děsivá a tajemná a rozhodně nenechá čtenáře spát.

 

 

Poznámka: Autorka napsala o dva roky později ještě další knihu Poselství dětí nového věku, ve které k příběhům vrací, dělí se o dopisy čtenářů, které za tyto dva roky nasbírala, ale také o to, co zažila ve své terapeutické praxi.

 

Existují věci mezi nebem a zemí?

 

Rozhodně budete na vážkách, i kdybyste byli těmi největšími skeptiky na světě. Ostatně autorka své čtenáře připraví na velké téma už představením několika autorů, kteří se podobnými tématy již v minulosti zabývali. I autorka byla do svých pětatřiceti let „nevěřícím Tomášem“ jak sama říká, ale těsně před psaním diplomové práce začínala potkávat ve své praxi děti, které ji samoděk vyprávěli o svých minulých životech. Se samozřejmostí tak lehkou, že to bylo udivující. Studovala jejich výpovědi, ptala se, hledala v knihách, porovnávala studie a dospěla k názoru, že si děti nevymýšlí. Mnohé vypovídaly i dětské obrázky.

 

Mnoho již v knize najdeme a můžeme tam sami posoudit.

 

Autorka se také dělí o zkušenosti s meditacemi s dětmi, při kterých dochází k zajímavým výpovědím. Věnuje se dětem s ADHD a dělí se i o svůj názor na medikaci těchto dětí, ostatně Ritalin je kontraverzní nejen u nás, ale v podstatě na celém světě. Je to legální školní droga, nebo ne?

 

 

Téma reinkarnací neprobírá sama

 

Možná znáte knihy o reinkarnaci, patrně ano, jinak by vás tento titul nemusel vůbec zajímat. Mne ovlivnil Brian L. Weiss, ale autorka mi připomíná i další velikány v tomto oboru:  Carla Gustava Junga a Rudolfa Steinera. Dva badatelé, kteří šli opravdu do hlubokých tajemství lidské psychiky a kteří milému čtenáři budou chtě nechtě pocitově stát za zády, až se bude probírat jednotlivými příběhy, ze kterých někdy… mrazí…

 

Ukázka, str. 25:

 

„Klára, 4 roky

 

Klárka viděla auru okolo lidí neustále. Její rodiče to brali velmi pozitivně. Při oslovování se často zlobila, že se nejmenuje Klárka, ale Anna, že dříve žila jinde, nosila dlouhé šaty až na zem, že je jiná holčička, a ne Klárka. Maminka potvrdila, že od chvíle, kdy Klárka začala mluvit ve větších souvislostech, vede si svou o dívce jménem Anna. Maminka mi potom přinesla obrázek, který holčička namalovala již ve dvou letech. „To je duch.“ Její o dva roky starší bráška také mamince často říkal: „Mám dvojité vidění. Vidím věci, které ty, mami, nevidíš. Něco vidím očima, něco v hlavě.“

 

Ostatně vidění v hlavě děti zmiňují dost často…  vydejte  se do světa fascinujících příběhů, díky kterým si možná i sami rozpomenete na něco, co kdysi bylo…

 

A závěr knihy je znovu věnován dalším odborníkům, výzkumu a historii výzkumu podobných, dnes zvaných indigových dětí.

 

O autorce: Jana Štrausová působila sedmnáct let jako učitelka pražské mateřské školy; v současné době učí na prvním stupni základní školy a vede vlastní terapeutickou praxi pro děti i dospělé.  Od roku 2016 pořádá přednášky a pravidelné meditace pro děti od šesti do dvanácti let. Jako první u nás při studiu obhájila diplomovou práci na téma indigových dětí.

 

Vydalo nakladatelství Eminent, 2020 www.eminent.cz

 

Zařazeno v kategorii Ostatní literatura, Postřehy


Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a