Růžovou halenku nosí…

Růžovou halenku nosí dívka půvabná,

zrcadlové brýle sluneční,

ze všech krásek světa ona jen mne zajímá,

jen na ni se dívám, když jdu s ní…

Tuze jí to totiž sluší, já ji tak rád mám,

že bych za ni třeba život dal,

srdce mi jak buchar buší, když ji objímám,

krásnější jsem vážně nepoznal…

S láskou svět zas krásným zdá se, v srdci požár

vzplál,

za jinou se neotáčím víc,

život, který v osamění peklem se mi zdál,

nevyměnil bych teď již za nic! 

A když na parket vstoupíme, patří jenom nám,

jak tornádo s ní se zatočím,

když ji držím v náruči, flek konkurenci dám,

I Fred Aster řek' by: "Nestačím!"

Proplouváme spolu světem jako bárek pár,

pohání nás "vítr sluneční",

láska je olympských bohů nejkrásnější dar,

i my dva jsme prostě báječní!