LONDON – Tower, Tower Bridge

Druhý den – 17. března 2023

Druhý den našeho pobytu v Londýně jsme od hotelu poblíž Regenťs Parku zamíříly směrem na jih a prohlédly si Soho, Čínskou čtvrť, Oxford Street, náměstí Leicester Square a Švýcarské centrum Swiss Court, náměstí Picadilly Cirkus, divadelní a uměleckou čtvrť Covent Garden, tržnici Apple Market, Katedrálu sv. Pavla a odtud jsme metrem popojely na stanici Tower Hill Station. 

K Toweru jsme dorazily lehce po 16. hodině.

Když jsme si vystály frontu na lístky, paní u pokladny nám (resp. Barunce, jelikož já běžnému Londýňanovi či Londýňance rozumím kulový) sdělila, že se hrad zavírá v 17.30 a že na řádnou prohlídku potřebujeme minimálně 3 hodiny a jestli tedy ty lístky za 33 liber chceme, protože nám na necelou hodinu a půl nemůže dát slevu. Dopadlo to jako vždycky. Řekly jsme si: „Když už jsme tady….“

Pevnost Tower of London se skládá z 21 věží a každá z nich má své jméno.  Oficiální název pevnosti je Her Majesty’s Palace and Fortress, The Tower of London, což znamená Palác a pevnost Jejího Veličenstva, Tower of London.

První opevnění na tomto místě vzniklo už za Římanů, typickou anglickou pevnost zde nechal postavit v 11. století král Vilém I. Dobyvatel. Král Richard I. Lví srdce rozšířil pevnost o vodní příkop, který se ale moc nepovedl a dokončit ho museli po desetiletích provozu holandští stavebníci vodních příkopů. V 19. století nechali příkop odvodnit a házeli do něj lidské ostatky. Hradní areál je obrovský a celý se dá zachytit jen z dronu. Já to umím jen po kouskách. Zvířátka v areálu připomínají, že tu kdysi bývala zoologická zahrada.

V 19. století byl vybudován most přes Temži Tower Bridge.

V jednotlivých budovách a věžích je toho k vidění strašně moc a v omezeném čase jsme si musely vybrat jen něco. Centrem hradního komplexu je White Tower, označovaný také jako královský palác, i když královská rodina už dávno sídlí v Buckinghamském paláci.

Ve White Toweru jsou sbírky zbraní, postrojů a rytířských brnění. 

Fascinovaly mě koňské oči, které mluvily a vyprávěly. 

Podobný pocit jsem zažila na výstavě Leonarda da Vinci v Praze, kde byla instalována kopie obrazu válečné bitvy, a to v originální velikosti přes celou zeď. Oči koně vyjadřovaly všechny válečné hrůzy a nekonečné utrpení. Obraz mi vehnal slzy do očí, pořád jsem musela na celý výjev myslet a už jsem ho z hlavy nevymazala. Byl to tento obraz, ale takto zmenšené to není moc vidět.

Monumentální drak se jmenuje Keeper, je vysoký téměř patnáct stop, váží 2 600 kilogramů a je vyrobený ze zbraní a brnění.

Ve White Toweru je kaple Chapel of St. John. Kaple z 11. století je nejstarší dochovanou kompletní kaplí z raného normanského období a dodnes funguje jako královská kaple.  Je zde pochován Jindřich VI.

To nejcennější, co pevnost ukrývá, jsou Britské korunovační klenoty. Jsou zde uloženy už od roku 1303 a Tower opouštějí jen v případě korunovace, což se stalo 6. května při korunovaci krále Karla III. a jeho ženy Camilly.  Jediný klenot, který v Toweru zůstal, byla koruna vyrobená v roce 1937 pro královnu matku, manželku krále Jiřího VI. a matku zesnulé Alžběty II., do níž je vsazen nejslavnější diamant Koh-i-Noor. Místo ní dostala Camilla na hlavu korunu královny Mary. Důvodem je, že diamant příliš připomíná koloniální minulost Británie a nárokuje si jej Indie, kde byl údajně nalezen, a také původní vlastník Koh-i-Nooru Pákistán.  

Korunovační klenoty se postupně stěhovaly po celém Toweru a v roce 1967 zakotvily v budově The Waterloo Barracks. Je to největší budova v pevnosti. Byla postavena v roce 1845 poté, co velký požár v roce 1841 zničil část vnitřního vybavení pevnosti, a sloužila jako kasárna pro více než 1000 vojáků.

Klenotnice ve své současné podobě pochází z let 1992-1993. Byla navržena ve spolupráci s firmou Siddell Gibson u příležitosti diamantového jubilea královny Alžběty II. Tyto místnosti jsou pravidelně rekonstruovány a patří v Toweru k nejnavštěvovanějším.

Britské korunovační klenoty jsou vystaveny trvale a můžete je vidět kdykoliv během otvírací doby pevnosti. Jsou skryty pod bezpečnostními vitrínami, kolem nichž projíždí pohyblivý pás, jehož rychlost dovoluje návštěvníkům prohlížet si klenoty necelou půlminutu, takže nikdo nemá šanci zde dlouho okounět. Pokud se chcete nádherou klenotů pokochat déle, tak za pohyblivým pásem je vyvýšená galerie, na které lze postávat libovolně dlouho. My jsme toho využily a klenoty obdivovaly ještě z galerie, neboť to je fakt krása nesmírná. Nesmí se tu samozřejmě fotit.  

Hlídání korunovačních klenotů mají na starost gardisté Yeomen Warders. Tito strážci pokladu byli v minulosti dobře placeni a mohli si tak dovolit denně pojídat hovězí maso, a proto se jim přezdívalo a dodnes přezdívá Beefeaters, česky „pojídači hovězího“. Tito Yeomen Warders alias Beefeaters začali v minulosti z rozmaru chovat na hradě krkavce. Krkavci jsou tu dodnes, neboť legenda praví, že přítomnost krkavců v Toweru zaručuje, že Spojené království bude ochraňováno a bude vzkvétat. Pokud krkavci odtud uletí, Tower i celé království stihne zkáza. Část krkavců je chována v klecích, dle mého v dost zoufalých a nedůstojných podmínkách, krkavci jsou v podstatě chudáci. 

Další krkavci se procházejí volně po trávníku, prý mají přistřižená křídla. Některé české zdroje uvádějí, že to jsou havrani, ale je to spíše otázka správného překladu slova Raven. V každém případě to, co jsem zde vyfotila, byli krkavci. Krkavec se od havrana liší tím, že má peří na kořeni zobáku.

Seznam uvězněných (mezi nimi popravených a i rozčtvrcených) v Toweru skýtá desítky jmen, nejznámější jsou Alžběta I. Anna Boleynová, Thomas Cromwell, Eduard V., Kateřina Howardová, skotští králové Jakub I. a Jan I., Richard II.. Jedním z posledních vězňů byl i nacistický pohlavár Rudolf Hess, který zde strávil 4 dny.  Popravčí sekera je vystavena ve White Toweru.

Duch Anny Boleynové, která byla popravena v Bloody Tower, údajně straší v Toweru dodnes.

Tower jsme opustily těsně před zavíračkou, pomalu se couraly po nábřeží směrem k Tower Bridge.

Protože už bylo po šesté, padl plán na návštěvu čtvrti Whitechapel, v níž má být mnoho tradičních britských hospod, ale také indických a asijských restaurací, kde řádil Jack Rozparovač a kde se točil seriál Přátelé. Hladové a unavené jsme zamířily do hospody poblíž mostu. Už si nepamatuji, co měla Barča, já jsem si dala kuře na kari a bylo skvělé. 

Z hospody jsme vypadly za tmy. Černoch v tradiční vestičce se zelenými pruhy, postávající poblíž mostu, nám poradil, kudy odtud k metru. Na pokoji v hotelu jsme na netu zjišťovaly, jak se zítra dostaneme na letiště Stansted k odletu 17:25. Google mapy nám oznámily, že tentokrát budou stávkovat železničáři, tudíž vlak Stansted Express, který navazuje na metro, na letiště nepojede. Nezbývalo než si zase naplánovat cestu autobusem. Na stránkách autobusového dopravce National Express | Stansted Airport jsme však zjistily, že autobusy na letiště jsou od dvou hodin vyprodány. S nejistotou zítřejšího dne jsme ulehly ke spánku.