Literární web Sůvička

LONDON – stávka železničářů a komplikovaný odlet


Eva

Třetí den – sobota 18. března 2023

V pátek večer jsme na netu vyhledávaly, jak se dostaneme na letiště Stansted k odletu v 17:25. Google Maps nám nahlásily, že tentokrát budou stávkovat železničáři (když jsme přiletěly do Londýna, stávkovali zaměstnanci metra) a vlak Stansted Express, který navazuje na metro, nebude na letiště jezdit. Takže jako jediná možnost dopravy zbývá opět autobus. Fikaně jsme se rozhodly, že si cestu na letiště posichrujeme a koupíme si online jízdenky už dnes. Jenže ouha, když jsme na stránkách autobusového dopravce National Express pátraly po vhodném zítřejším spoji, jízdenky po 14. hodině byly již vyprodány a nezabukovaný byl jen autobus, který stavěl na zastávce Baker Street poblíž hotelu v 11:05 hod. Což by znamenalo vypustit naplánovanou prohlídku pankáčské čtvrti Camden, která se nachází v sousedství Regent´s parku a na kterou jsme se moc těšily.

Sotvaže Barča v sobotu ráno otevřela oči, prohlásila, že se nebudeme stresovat a koupíme si online jízdenky v 11:05 a holt strávíme celý den na letišti. Na stránku koupě jízdenek jsme se však vůbec nedostaly, jenom jsme rezignovaně sledovaly, jak se nepřetržitě točí kolečko, symbolizující, že stránky jsou přeplněné.

Naklusaly jsme do recepce a prosily o radu. Recepční z hotelu se na stránky předprodeje jízdenek také nemohla dostat. Když se jí to konečně podařilo, byly všechny autobusy na letiště vyprodány. Recepční nám poradila, když jízdenky nelze koupit na netu, lze je sehnat na konkrétním autobusovém nádraží. Máme jet metrem na stanici Victoria Station a nedaleko odtud je autobusové nádraží Victoria Coach Station.

Nasnídaly jsme se, odhlásily z hotelu a vyrazily na lov jízdenek. Původně naplánovanou důkladnou prohlídku Regent´s parku a návštěvu Camdenu jsme zredukovaly na krátké prosvištění okrajem parku s cílem dojít na stanici metra Baker Street. Jelikož v parku není moc záchytných bodů a blbě se tam orientuje, nekonalo se krátké prosvištění jeho okrajem, nýbrž dlouhé prosvištění skrze celý park až k zoologické zahradě na severní straně. Pršelo, ale to nám nevadilo, natož Lonďýňanům, park byl plný běžců, pejskařů a sportujících dětí. Cestou jsem pořídila úplně poslední fotky z Londýna, neboť na další fotky už nebyl čas.

Z parku jsme se vymotaly přes Regent´s Canal a našly stanici metra, už si nepamatuji, jak se jmenovala.

Bleděmodrým metrem jsme dojely na stanici Victoria Station a hledaly autobusové nádraží. To se však nenachází u metra, jak je v Praze zvykem, nýbrž zhruba o kilometr dál, a tak jsme se hezky prošly honosnou čtvrtí nedaleko Buckinghamského paláce. Na nádraží Victoria Coach Station jsme se snažily koupit jízdenky v automatu, ale ani zde jsme nebyly úspěšné. Vystály jsme si šíleně dlouhou frontu, aniž bychom měly jistotu, že nějaké lístky ještě budou. Naštěstí (a jak se později ukázalo, také bohužel) paní u pokladny pro nás vyšťourala dvě jízdenky s odjezdem ve 13:00 z autobusového nádraží Liverpool Street. A protože už bylo lehce po dvanácté a nevěděly jsme, jak dlouho se tam budeme metrem štrachat a jak dlouho tam budeme hledat autobusové nádraží, vzaly jsme si taxíka a na nádraží Liverpool Street dorazily ve 12:40. Autobusové stanice byly rozesety v různých ulicích kolem nádraží, náš autobus měl zastávku v ulici Bishopsgate na stanici G. Našly jsme stanici E, poté F, stanice G nikde, pokračovala stanice H, prošly jsme celou ulicí až k P. Pobíhaly jsme po nádraží a v okolních ulicích, ale stanici G jsme nenašly. V 13.05 jsme to vzdaly a vzaly si na letiště taxíka. Když jsme odjížděli taxíkem od nádraží, všimly jsme si stanice G, kde lidé právě nastupovali do autobusu na letiště. Byla umístěna asi 300 m od nádraží před stanicí E. Za 20 minut zmatečného hledání nás tato naprosto nelogická varianta označení G, E, F, H, I, J… opravdu nenapadla.

Na letiště jsme dorazily včas a ještě si daly jídlo v letištní hale. Zpáteční letenky Barče poslali na mobil a když jsme se dožadovaly pokladny, kde by nám je vytiskli, sdělili nám, že se letenky už dávno netisknou, stačí ukázat mobil. Při odbavení Barče důkladně prohledali zavazadla, neboť si nevyndala na odbavovací pás všechny tekutiny. Podezřelou „tekutinu“, kterou rentgen odhalil, představovala zubní pasta a kvůli zubní pastě jsme tam pročuměly půl hodiny. Pak už jen vzhůru do oblak, odkud jsme mohly obdivovat moře a britskou krajinu, neboť letadlo dlouho letělo poměrně nízko.

Zařazeno v kategorii London, Postřehy, Reportáže, cestování


Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a